lysu plemenných problémů u našich učenců na
straně jedné a zpiisob výkladu o týchž věcech u
badatelů německých na straně druhé, postřehne
rázem jeden velký rozdíl v pojetí i v podání.
Českým badatelům chybí nadobro ona mystická slož·
ka, jíž se naši sousedé nevyhnou skoro nikdy,
mluví-li o rase a jmenovitě o vůdčí t. j. nordické
rase svého národa; ostatně vnášeli podobný živel
nábožné tajemnosti a citového rozechvění,
kdykoliv jednali o pojmech linguisticko-kulturních, o
arijství neb indoevropanství (v jejich obvyklé
terminologii: indogermánství) , které velmi často
eskamotáží zcela nevědeckou ztotožňovali s pojmy
rasovými. Snad někdo postřehne za rozborem a
výkladem českých biologů přísadu onoho
střízlivého a opatrného racionalismu našeho, který v u·
mění i v politice nám tak často brání ve smělejším
rozletu; kde běží o analysu faktů a o dedukce z ní
plynoucí, jest chladná kritičnost, opírající se o
čisté a jasné rozumové poznání, jistě na místě.
Mystičnost však, s jakou k problému rasy, její
čistoty a její spásonosnosti přistupují němečtí
teoretikové i popularisátoři biologičtí a po nich
myslitelé i agitátoři sociálně političtí, jest výrazem
kultu Pod vědoma v Třetí říši: z propasti věků i
z hloubek, otvírajících se pod vědomím, lákají
na světlo a do služeb přítomnosti zapadlé a
vybledlé tradice, křížením a míšením dávno
obměněné a porušené plemenné původní prvky, fanto·
matické předky ze stěhování národů, kteří s
dnešním Němcem nemají pranic společného, a na
konec i mrtvé pohanské bohy germánské. Všecka
čest energii plic a hlasu, kterou novodobí krysaři

2S