vyvalivše soudek rumu; do jejich opilého křiku a svévolného
chechtotu vpadá zoufalý ston dívčin z kajuty, bolestná a ,beznadějná
modlitba zbožných žen i klidně oddaný zpěv jinocha od kormidla. Jinoch
v tonoucí lodi i dívka pozorující s břehu zkázu korábu vyslovují ve
vteřině zmaru navzájem drahá svá jména. Sv. Čech pokusil se spojiti
ePisodu v kajutě i na palubě s hlavním dějem: když černoch přemáhá
bílou svou paní, chechtá se »král bouře« v zálibně posmě5nem cynismu,
a ten pošklebný skřek zapadá také do poslední Josefovy vzpomínky
na Anežku.

Ačkoliv ani v těchto třech vsuvkách, v groteskní romanci o
lodním mužíku, v dramaticky vzrušeném dialogu mezi bělostnou
kráskou a rozvášněným otrokem a v překotně spádném líčení orgie na
palubě, není vlastně dosaženo toho, co bylo hlavním záměrem
Čechovým, totiž náladového vystižení »praskotu stěžně a ráhen, svištční lan
a chechtotu racků«, přece podal tu Sv. Čech troií mocně působivý
obraz života na moři, s dějovou gradací, s barvitostí postřehu, s
vtipem účinně vyhroceným. Snad právě v těchto oddílech Svatopluk
Čech, jenž naprosto pohřešoval přimého názoru, se opřel o
vypravování někdejšího námořníka, u jehož matky bydlil; větší měrou
využitkoval však knižní prameny, které mu nabízeli západoevrqpští
exotikové básničtí.

Z moderní poesie, kterou do r. 1869 Svatopluku Čechovi dů~ěrně
přiblížila mladistvá četba, neposkytovalo žádné dílo tak názorného a
sytého zpodobení námořsk6 bouře jako Byronův »Don Juan«. Tu, po
rozmarném a zlomyslném dobrodružství Juanově s vášnivou a
nestálou ~panelkoll Julii, která šestnáctiletého odvážlivce zasvětila do
smyslové a nervové hry lásky, následuje v druhém zpěvu proslulá,
divoká plavba po moři Středozemním, končící se v objetí krásné, něžné
a horouci Řekyně liédy. Byronovi čtenáři, obdivovatelé a nohsledové
rádi se vracejí právě k tomuto zpěvu, který z celé mohutné
improyi~ace největši měrou zachovává vnitřní jednotu: někteří podivují se
básníkovi hlavně pro partie námořské, pro směsici elegie a
výsměchu v loučení Jua.nově s domovem při odplutí, pro dramatickou
malbu ztroskotání lodi rozkacenými živly, pro dantovsky děsivé a
úchvatné výjevy zoufalství, hladu, šílení a kanibálství; jiní zahrnují
oprávněnou přízní pasáže na Jiédině ostrově v
Kykladách,připlaTání nahého a k smrti zemdleného reka ke skalnatému břehu, první

59