Kritika a literární dějepis.

Postup od jednotlivého díla slovesného k osobnosti
jélio tvůrce a od ni dále k společnosh, k době, ~.;kIl'f':
1'oUíí;::':~=-~I~l)rIÚ1Tha-asP1sova ter vyrostlI,- nesleo u je,
:ie svéII!.!,~boru toliko literární kritika, nýbrž ve svém

i~:~tkt:t~Ii:~-?J~~~~~·t~~~~~;~~··~uševních

činnosti, těchto dvou slovesných druhů, které leží
na rozhraní vědy a umění?

. Původ~~ tt.~íra~~r.I?L~~~!i_k~_lit~J'_~~!!L!!fu:_.
2i~c @~.t':s_-Y_Q~_()~1!.!9_tl~ Onomu ukazovala Jl
dogmatick71Křásověda, tento přidržoval se postupu.
filologického a bibliografického, podávaje popisy knih a
životopisy spisovatelů v sledu chronologickém, ale
bez pragmatické spojitosti; ani tehdy, když literární
dějepisec předesilal svým soupisům orientační
náčrtky kulturně historické a když občas provázel
obsahý děl jakousi censurou, nekřížila se dráha jeho
s cestami literárního kritika. Ale v téže době, kdy
se kritika odpoutala od krasovědy, aby se sblížila
s psychologií a vědami společenskými, prohloubil se

5