36

Před svatbou muzika svou jasavou hrá píseň,
bouř do koní svým modrým pere bleskem,
hrom na nebesich z těžkých kuší střílí

a svatba k předu jede s divým třeskem.

Kde lidská obydlí, již okna otvíraií

a honem za svatbou si povyhlédnout pílí

a šepcí s úsměvem si blaženým: "Bůh žehnej kraji!"

Již svatba přelítla, jen skvoucí deštná vléčka
se za nevěstou táhne ku obzoru,

Jak vínku zdoba v půli roztržená,

od hory temene až dolů k boru

hle! kvetoucí se duha oble kloní,

a pod ní, bouřným deštěm osvěžená,
zoraná pole krásně jako čerstvý chleba voni.

VII.

Nesmějte se pavučince

na mých vlasech, kamarádi,
nesmějte se do oči nám,

že se máme s mladou rádi I

Třeba bylo pozdní lásce
jako v sadě na podzimi:
kapky mlhy po travině,
bílé kvítko mezi nimi -