sládkovic a po dovolení otcově, chtěla se též z banky dívati.
Sotva, že se všichni s přítomnými úředníky pozdravili a u oken
uvelebili, již se uzavíraly postranní ulice a za krátko bylo viděti,
jak některé zpožděné spolky a korporace táhnou s hudbou na svá
stanoviště. Pak chvíli nejevilo se nic než vlnění se obecenstva, jež
za špalírem po chodnících sem tam se procházelo, aneb na
dřevěné tribuny se odebíralo. Dívky vystupovaly na špičky a pak na
židle, aby nahlédly dovnitř poněkud vzdáleného staveniště, ale
to bylo obklopeno ozdobami a zahrazeno tak, že nebylo viděti
z oken banky ničeho. Pak nastal zvědavý rozruch; přišly dívky
družičky a rozestavily se podél kostela uršulinského a domu
sousedních, jim po boku pardubický dívčí spolek pěvecký, v jehož
čele stála postava Boženy Jahnové. Všichni přítomní tlačili se
k oknum, aby si dámy co nejlépe prohlédli. Dívky se o to přely,
je-li pěknější staročeská říza, červeně lemovaná, o těžkých
záhybech a rázovitém střihu, či vzdušný, jakoby ze samých obláčku
nanesený úbor oněch družiček, jež měly v rukou květinové
košíčky. Ida hájila řízu, která prý připomíná Libuši a kněžnu
Boženu, leč zustala osamělá. Kriigerovi, jenž právě přišel poklonu
svou složiti paní Lhotové, nelíbily se šerpy pardubických pěvkyň.
"Kolik to loket pentlí padlo na projev jejich "ultra" smýšlení,"
vtipkoval. Starý holohlavý Víšek labužnicky si prohlížel dámskou
skupinu a vybíral podle svého vyběračného vkusu. Když pak
vypozorovali již vše, když poznali mezi slečnami všecky známé
dívky, zjistili, které to nejlépe sluší, a pruvod stále nešel,
rozdělili se diváci v bance ve skupiny a hovořili.

Ida, která si doma umiňovala, že ztráví veliký ten den jaksi
posvátně, k svému zklamání byla nejdříve oslovena Kriigrem, jenž
se jí galantně tázal, jak ztrávila masopust, až paní Lhotová se
smíchem upozornila, že bude Idě za několik neděl teprve
patnáct let, a že podobné děti nikam nechodí. Ale budou co
nevidět, je-li pravda, slečinko Ido? Až my úředníci, spořádáme
svou nejblíže příští zábavu, uvítáme vás zajisté mezi sebou!
Milostivá paní se tomu také naučí, považovati vás za dorostlou
dívku, schopnou navštěvovati plesy! Elegantní Kriiger pronesl
ještě několik takových frásí a mhoural na Idu zlatými brejlemi,
jak se mu zdálo neodolatelně. Nudilo ji to, a na hovory
o plesích, nedovedla ještě odpovídati.

Sotva, že Kriiger se vzdálil, zajaly ji dívky Víškovy; vždy skromná,
boubelatá a ružolící Amálka jen se usmívala. Dívky Víškovy
vyzvídaly na Idě, nač se těší; pujdou prý společenstva ve
starobylých krojích. "A studenti, totiž Akademický čtenářský spolek
bude také četně zastoupen," rozehřívala se Ida. ,,snad nejčelněji.