Mu20VJ: A OSUD\'.

101

ale zcela zhroucený nesouměrným, chvatným,
nervosním provedením .. , a od té doby rozsáhlejší skladba
románová byla ústředním snem mladého spisovatele,

- jehož naprostý neúspěch u kritiky dovedl podrážditi,
nikoliv však odstraniti. Románová komposice
"Legenda o nedostavitelném chrámu" nedošla plné
vnitřní krystalisace a zltstala pouhým torsem.

Matějku novellistu, jenž byl tuhý a pilný, ale
i pečlivý a úzkostlivý dělník pera, doplňoval Matějka
kritik, veřejnosti skoro neznámý. Ale přečtěte ty
podepsané a pseudonymní články a posudky v
posledních ročnících" Literárních listlt" a tu í tam jinde,
v nichž Matějka, hltavý a vnímavý čtenář vrtkavého
vkusu a rozmarných zálib, vybíjel svou analytickou
potřebu, svúj spekulativní nepokoj, svou - mírnou
ironii. a sesílíte úsudek, načerpaný z četby jeho
novellistického odkazu, že tomuto spisovateli netušených
duševních rozloh bylo literární umění svatou věcí
osobního osudu, která není dána pohodlnou
dobrotou náhody, nýbrž jíž nutno dobývati jako pokladu
v temné hloubce.

M1tějkltv vstup do literatury spadá do doby,
kdy stvoření české moderní prósy zneklidňovalo
srdce i touhy mladého pokolení. Generace
devadesátých let našla svou mateřštinu v lyrickém básnictví,
které opsalo od Machara po Březinu, od Sovy po
Karáska tak velikou křivku vývojovou, že nebylo
možno prozatím jíti dále. Ale ti, kdož přicházeli
počátkem nového století, snad méně ideologičtější a
převratní, méně analytičtí a odbojní než jejich
předchůdci, cítili, že se mohou plně vysloviti jen v epice
románové. Byli věru málo spokojeni s tím, co
poskytovala posud česká prósa výpravná:
nevyhovovala jim arciť střízlivá, nehybná, šedivě realistická
malba společenská, v níž není dramatického vzruchu
ani psychologického napětí, v níž spisovatel netvoří,