186

ARNE NOVÁK:

a všecko věčné slitování, a zatím co Němec Uhde, jenž
uvedl Ježíše do dělnických bytů dnešních "továrních
čtvrtí, mezi venkovské i městské proletáře, odkryl
znovu sociální hodnotu křesťanství a vrátil tak
postavě Prorokově onen božský svit, který jí již
Rembrandt vždy propůjčoval.

Když pak v devadesátých,,)etech.:vystavil ..•.
Vereščagin v evropských hlavních městech svoji
cyklickou "Vojnu a mír", kde hrůzu válčení dokreslil
hrůzou živlů, kde podobně jako historik Taine
odhalil malichernost a dobrodružnost zjevu
Napoleonova, obdivovali jsme se spíše jen neohrožené
důslednosti, s níž hlásal ideu odzbrojení, než výtvarn)'m
hodnotám jeho obrazů, ctili jsme více jeho energii,
která vždy stupňovala prostředky propagační, než
jeho příliš forsované prostředky vyjadřovací.
Vereščagin umělecky nepokračoval: podával stále tytéž
nejednotné komposice násilně sestavených scen,
seskupoval vždy kontrasty kresby a barvy, vnášel
pathos do krajiny tvrdě a bez vzduchu malované.
Idea pohltila v něm formu, propaganda vedla k
ustrnulosti slohu, pro obsah moderně pojatý nebyla
volena moderní technika výtvarná.

Dnes, kdy tragickou sudbou Vereščagin náleží
již historii, není pochyby o jeho významu.
Budoucnost, která snad bude blíže uskutečnění jeho
životního snu o všelidském míru, vděčně vzpomene
malíře, jenž v době, kdy jeho soudruzi v povolání
sloužili výzdobě arsenálů a válečných ministerstev,
věnoval svůj štětec humanitnímu poslání. Jméno
Vereščaginovo s úctou bude vyslovováno nikoliv
mezi průkopníky nových názorů uměleckých, nýbrž
mezi jmény apoštolů čistšího lidství.