306 ARNENOVÁK:

lidství - důsledný intellektualista vás hned z kraje
přesvědčí, že mezi zásadami a povahami není
podstatného rozdílu. A když jste si uvykli viděti v jeho
útoku bezohlednou kritiku osobnosti, poví vám
Lessing najednou, že mu nešlo o individualitu, nýbrž
o typ. Lessingova polemická důkladnost (připomíná
chvílemi umění mučidel) neušetří ničeho: čistě a
ostře rozebere zásady, leč při tom se popase
zlomyslně na ubohé jich formulaci, kterou stíhá vedle
kritika i filolog; zeptá se s jakousi inkvisitorskou
samozřejmostí na osobní) mravní motivy zásad a dospěje
až k soudu nad mravní osobností. Až kam do
zákulisí duše pedantské a existence nepravdivé dostal se
Lessing u professora Klotze od jeho voskových
imagines pravých a falešných gemmae i jeho velmi
papírových opuscula nummaria! Tu vyčerpal Lessing
tak své přebytky intellektuální a dialektické síly, že
nedbal již o klotzovce et hoc pecus omne - zájem
ducha byl vyčerpán, ve věci neskrývalo 'se již
nižádné dobrodružství. Toho nedovedl dříve ani později:
zajímal se zbytečně o gottschediany a zkalil si
poslední léta přílišnou polemikou s nohsledy pastora
Goetze: natahoval je marně na loži Prokrustově,
takže zůstali vždy trpaslíky. Nevěřím, že bylo při
tom mnoho věcného interessu; vidím v tom jen
rozkoš polemiky, samolibost šermířovu, ono strašné
a smělé "chutnání zbraně rukama", které tak důrazně
nařizuje starobylá píseň válečná.

6.

Klene-Ii se nade vší kritikou Lessingovotl jasné,
slunné, bezl)1račné nebe letní, kde za obzorem spí
nedaleké bouře, očistné a omlazující, obklopuje
některé Lessingovy polemiky dokonce veselé a své-