382

ARNE NOVÁK:

Paříž k novoromantice, k středověku, k báchorce ř
na západ od obou Baltů vyznává se evangelium
průmyslové a kolonisační přítomnosti, sláva strojů,
praktický darwinism. Celá dosavadní dánská
literatura zakládá se na úsilné introspekci
psychologické, na neúnavné analyse vnitřních zkušenosti, na
věčném rozpitvávání chorobného neb výjimečného
já - jutští básníci malují, vyhledávají, zpodobují zevní
svět, širou skutečnost světových perspektiv, člověka
v souvislosti s přírodou, s volným vzduchem a
nekonečným mořem nad hlavou i před očima.
Partikulární a místní hnutí v literaturách, která tyjí jen
z minulosti a uměleckého občerstvování starých
tradicí jako t. zv. "Celtic Renascence", značená jmény
William Yeats a Fiona Macleod, zůstanou asi
kuriositou a zmizí snad bez výsledků; v Jutsku
sestóupili však k samým zdrojům života, dali se
inspirovati vnitřním hlasem přítomnosti, napiali plachty
svojí touhy k velikosti ciziny - zda nelze se tu
nadíti obrodných výsledků? _

Z jutského hnutí mezi talenty lokálními a duchy
ještě kvasícími rýsuje se již dnes jedna velká,
rázovitá postava s rysy opravdu geniálními, která
právem může činiti nárok, aby byla připočtena k
literatuře světové: čtyřicetiletý Johannes V. Jensen.
Jensen jest nadšený Jydlanďan, uvědomělejší a
nesnášelivější než jeho druhové a krajané, základní
povahou severský sedlák Peer Gyntova typu, jemuž
dána tvůrčí síla; ale jest více, než pouhý Jydlanďan.
Jeho rodové a rasové kořeny pily dychtivě vláhu a
vystřebávaly sílu z vlhké půdy země nad Gudenem,
ale jeho duše kosmopolitická a internacionální
zakotvila v Americe; Jensen jest Germán silně
zameričtělý, yankee touhou, přesvědčením, fysiognomií.
V Dánsku milují v Jensenovi básníka selského lidu
z Himmerlandu; na jih od řeky Konge proslul jako