10

to rozkošná škola vkusu a poznání pro Theodora Nováka, jenž
prošel celé lesy novohradské a konal odtud návštěvy i do
Budislaví. Na jednom společném výletě do Rychmburka náhle zmizel
v krajině zcela jemu cizí i neznámé, kde hojné cesty poskytovaly
příležitost zblouditi; společnost věřila, že se ztratil, jen matinka
spoléhala na jeho bystrý smysl orientační, a skutečně: společnost
přichází na Rychmburské náměstí a vstříc jí kývá svým kloboučkem
Theodor.

Byly to jeho poslední prázdniny jako školáčka; po nich vstoupil
na gymnasium. Byl již poněkud zklamán, když pro nedokončený
desátý rok nemohl po čtvrté třídě býti přijat na školu střední a
v páté třídě se upřímně nudil. Pilnou hrou na klavír, jíž se tehdy
celou energií oddal, zaháněl v zimě svou dlouhou chvíli, a z jara
kynula zas Kalouška a Strakovské lesy. Ale i tu toužil po gymnasiu:
sbíraje brouky a kapradiny litoval srdečně, že nezná jich vědeckého
systému a latinských jmen. Tušil, co jest věda, ale těšil se
nedočkavě, že to bezpečně a jasně pozná. S těmi nadějemi vstoupil
v září r. 1889 do primy litomyšlského gymnasia.