znají hudebního kritika Janáčka, nejen z jeho vlastních
»lludehních listů«, ale i z »Moravských listů«, kde se naplno
vyhil útočný temperament sedmatřicetiletého bouřliváka mezi
:l>Šárkou« a »Počátkem románu«; hledaje v tvoření
samostatnou cestu, vypořádával se s Wagnerem, se Smetanou, s
romantismem, úplně bez ohledu na konvenci a na tradici. Všecky
tyto práce zasluhují souboru a kritického vydání, jež snad
nedá na sebe dlouho čekati. Ne.idříve se ho dostává
Janáčkově drobné feuilletonistice novinové, v níž se s mnohými a
někdy dlouhými přestávkami vyrovnával po 36 let se
zevními i vnitřními podněty a do níž se vkládal celý, beze zbytků
a bez výhrady, prudký genius upřímnosti, bezelstné dítě a
výbušný stařec, jinošské srdce .a živel bez břehů, tvrdohlavý
Lach a nový Evropan. Těm .iest věnována tato publikace.

Přese všecku mnohost a rozmanitost slovesných pro.ievů
zůstával Leoš Janáček spisovatelem jenom podružnou částí své
bytosti: literatura nebyla nikdy .ieho pravou mateřštinou,
nýbrž spíše prostředkem, dorozumívacím výkladem a
komentářem tvoření, poznámkovým doprovodem prožitků,
zálibnou a rozmarnou arabeskou na okra.ji notového kontextu,
kam vkládal celou svou bytost v .ie.jich dramatických
výbojích i lyrických prodlevách a kam odkazoval myšlenkové
záblesky své stále bdělé, ale nesoustavné a neukázněné
inteligence. Proto vše, co může o Janáčkových črtách a studiích
pověděti literární kritik a psycholog, má hodnotu leda
pomocných a druhořadých prostředků a soudů.

Nejčistší z Janáčkových feuilletonistických skizz, psaných
většinou v poslední čtvrtině jeho života, .isou beze sporu ty,
které vytryskly bezprostředně z do.imové plnosti, z
náladového okouzlení, z milosti požehnané chvíle pozorovatele
velmi intensivního, nechovajícího se však k zevnímu světu s
poddávající se pasivitou, nýbrž reagujícího naň celým
temperamentem s vášnivostí citovou, s rozhorlením neb vzrušeným
souzvukem volním a mnohdy .již i s patrným nepokojem
zaujetí tvůrčího. Jest zřejmo, jak se tu stále pře
impresionistická vloha s expresionistickým živlem: jistě nám pronikavá
analysa Janáčkovy hudebnosti ukáže a vyloží tento stálý
a nikdy docela nevyřešený zápas jako ústřední
problematiku teho umění, sto.iícího i časově na rozmezí dvou epoch

17