uctívaných vzord stal'ožitných, ale s hojnými
reminiscencemi zbásnila dvě řady malých něžných
písní milostných a hrdinských skladeb o činech
bohatýrů i pěvců, na mnoze z pohanských dob.
Tyto padělky, prozrazující značné ~adání
básnické, byly! i se svými hojnými anachronismy
přeloženy do pochybného jazyka staročeského,
přepsány velmi podezřelým způ&obem
paleografickým a s divadelními efekty "objev-eny" jako
Rukopis Královédvorský a Zelenohorský. Trvalo
plné tři čtvrti století, než věda odkryla smělý
podvod příliš horlivých vlastenců, jimž se však
podařilo povznésti nemálo národní ~ebevědomí
těmito domnělými plody vyspělé vzdělanosti
staročeské.

Nesporně uměleckých výsledků dospěl
romantickou metodou napodobení lidového básnictví
Jungmannův bystrý žák, František Ladislav
Čelakovský. Jasný duch tohoto učeného nluže, v
němž podle tehdejšího zvyku filolog doplňoval
básníka, nadán byl pohodou klasickou, ano,
přímo goethovskou. Miloval vtip, jehož jako
"Štiplavý satirik rád užíval v půvabných epigramech,
nepohrdal didaktikou a vychovatelskou tendencí
v poesii, liboval si v zaokrouhlených formách,
které vybrušoval mistrovsky. Od mladých let
zamiloval si lidovou poesii a to nejenom svého
národa, nýbrž rovnou měrou veškerých kmend
slovanských, sbíral a otiskoval ji a pronikl tak k
její podstatě, že v jejím duchu dovedl volně
básniti, utajuje skoro úplně svou bohstou osobnost.
Tyto samostatné napodobeniny, které své
předlohy převyšují slohovým domyšlením typických

30