vů a útlé struktury kochají zápasy siláků, tak zde
sochař bere si legendu o lidovém světci za záminku,
aby v prudkém naturalismu modeloval těžkopádné
tělo kostnatého muže.

A ještě třetímu typu smyslné skulptury XVII.
věku dala Luraghova fasáda přístřeší: obklopen jako
v zbožném podání trecenta holuby, žehná přímo nad
portálem svatý František v nadšeném vytržení mysli
kolemjdoucím bratřím: podivné pathos vyhublého
askety svíjejícího se hrozně pod svou kutnou a pod
svým provazem, tvoří temné kouzlo trýznění,
znásobený požitek muk.

Inspirováni velmi smyslnými potřebami a zálibami
(byť nevyslovenými) šlechtických a kněžských svých
zákazníků, barokní mistři dláta a štětce
nerozpakovali se podávati ve svých dílech syntesu vášní, jimiž
sami byli stravováni. Takto vynalézali však zároveň
světská lákadla, kterými číhala protireformace na
duše jako ptáčník důmyslný a nebezpečný.

Ještě dnes poutník, pokrytý potem i prachem ulice,
utíká se důvěrně do podloubí oltářovité fasády
podivuhodného chrámu sv. Salvatora a procházeje se
klidně mezi jeho vlašskými sloupy, vdechuje žíznivě
studený vzduch, proudící z růžového dna chrámu,
ponořeného hluboko do země. . . Jak asi toužila srdce
XVII. věku, usmýkaná vřavou doby, potopiti se zcela
do těchto mrazivých proudů a utonouti v nich! S
kamenné loggie houpající se na těchto obloucích a
sloupech žehnají a kynou obrovští světci, biskupové a
papeži, filosofové a spisovatelé církevní v tiarách a
infulích, a přehlušuje-li dnes lomoz tramvají, rachot
vozů a křik chodců slova učeného jejich disputu,
mluví o něm alespoň jejich veliká a přesvědčivá gesta,
tak vražedná pro protější novogotickou ztrnulou
sochu Karla IV. Jal~ se stétají teď ptáci na kovové
větve pozlacených kytic, které na balustrádě rytmicky