poesie a románů, povídek a dramat, kdežto úvahy o tom, jak
čísti díla vědecká, ze svých poznámek předem vylučujeme.

Přední a nevyhnutelnou podmínkou správného a úspěšného
čtení jest soustředění mysli; čtenář buď při knize celou duší,
oddej se jí na čas veškerou bytostí, ztrať se v ní pro dobu
četby všemu světu, ba i sobě samému! Mnozí z nás nedovedou
si ovšem již představiti, jak bible opanovala dočasně naprosto
mysl čtenářovu; ale dojista každý z nás prožil v divadle mocný
dojem, kdy úchvatný děj strhl jej do svého víru, že divák
zapomněl na svůj osud, své vztahy, své starosti a trpěl a
zápasil a hynul s dramatickým hrdinou, s kterým se na čas zcela
ztotožnil. Čteme povídky a romány tak intensivně, až náš
životní zájem splyne zcela s jejich dějovým postupem, až naše
srdce přestane bíti svým tempem a napiato rozbuší se ve
zvýšeném rytmu srdcí těch hrdinek a reků, o nichž spisovatel
vypráví. Ke knihám, které nedovedou v nás vznítiti tuto mocnou
sugesci ani jedinou postavou, ani jediným dějovým pásmem,
můžeme se chovati nedůvěřivě; neodhazujme jich okamžitě,
nýbrž zkusme to s nimi znovu, ale když i po opětované četbě
nás nechaly střízlivými, nezabývejme se jimi již! Máme-li
přistupovati k povídkám a románům, vyzbrojeni podobnou
měrou sugestivního zájmu, jaký si přinášíme do divadla,
nesmíme bráti knihy veršů do ruky bez oné oddané a vnímavé
nálady, kterou věnujeme hudbě koncertní, ať vokální, ať
instrumentální: i v básni má nás strhnouti mocná hudební vlna a
zanésti nás ze všedního světa zlomkovitého žití a střízlivých
zájmů do vyšší oblasti melodických citů, transparentních obrazů,
osvobozujících jednot - zevní hudba rýmů a rytmů ukáže se
nám pak jako pouhá pomůcka oné hudby vniterné, v níž dříme
vlastní smysl lyrického umění. Arciť toto vše závisí na duševním
soustředění čtenářově, na odhodlaném a rozhodném odpětí se od

232 ostatního života při čtení. Kdybychom chtěli mluviti o této věci