dětství miloval a o nichž napsal nejednu periodu umělou, aby
se rozezvučely ve smutku nad smrtí věrného hlasatele starohylé
slávy své vlasti. Tak by byl složil epicedium nad rakví
Zikmunda Wintra humanistický učenec r. 1612, a nebylo by mu
scházelo jistě pochvaly za ně od takových autorit, ja.kými
tenkrát byli rektor Martin Bacháček, děkan Jan Campanus
Vodňanský a mistři Mikuláš Troilus Hagiochoranus i Vavřinec
Benedikti Nudožerinus.

Nám však, kteří jsme počítali Zikmunda Wintra mezi své
učitele a současníky, nezbývá, než abychom řečí střízlivou bez
ozdob mytologických a veršových, bez hlaholu panegyrického
vyložili, z kolika různorodých prvků skládá se rozsáhlé a barvité
životní dílo zemřelého učence a spisovatele.

Ačkoliv na první pohled se zdá, že veškerá inspirace spisů
Wintrových jest učená a odvozená, byvši získána v archivech
a nad knihami, přece nelze jim plně porozuměti, aniž bychom
znali biografické jejich pozadí. Staropražské dítě, jehož stísněné
a chudobné dětství vyrostlo ve stínu chmurné a tradicemi
opředené chrámové architektury, pochopilo záhy duši města, která
později jej nadchla k výtvo'rům vzácné pravdivosti a
náladového kouzla. Dojmy ty vanou již nad prvními literárními pokusy
mladého studenta, jenž za bohosloví vyměnil studium historie
a jenž mezi nadšenými veršovci ze začátku sedmdesátých let
vystupuje se solidními vědomostmi věcnými, ale s trochu všedním
a neúhledným šatem básnickým. žák Hoflerův a Tomkův
vycvičil se na kulturně dějepisného badatele v bohatém archivu
malého města českého, kde profesoroval, a pohlédneme-li poněkud
pronikavěji do výtěžků období rakovnického, které končí již roku
1884 v třicátém osmém roce Wintrova života, poznáme hned trojí
silný prvek, těsně spojený s životem mladého dějepisce.
Především mocný vliv učitelův: jako Tomek - a možno říci, jako celá

350 učenecká generace, která následovala po Palackém a po Šafa-