druhá má VIII svazků, prvních pět obsahuje Nerudovu kritiku
divadelní, sv. VI. a VII. kritiku literární, poslední kritiku
výtvarnou. Svazky tyto redigoval a komentoval Ladislav Ogis.

Z Nerudovy korrespondence vydány listy neteři Aničce z let
1878-1891 M. Sísovou v časopíse "Srdce« 190f a milostné dopisy
Terezii Macháčkové z !. 1864 a 1865 knižně V. Tillem 1907'
úryvky z Nerudových listů otiskl i L. Ogis ve velmi cenné stali
pojaté do »Knihy vzpomínek •• 1902, dopisy Nerudovy K. Světlé
z r. 1862 v dochovaných zlomcích otištěny A.
ČermákovouSlukovou v knize "K. Světlá ve stycích s J'ŠNerudou •• (t912);
korresRondenci Nerudovu s rodinou A. V. embery uveřejnil
y. V. Skorpil ve »Zvonu •• 1912.

Zivotopisný materiál ° Nerudovi sahající do 70 let sebral pečlivě
v »Květech« 1895 B. Čermák. materiál literární do r. 187f Alb.
Pražák v »České literatuře XIX. sto!. •• dil III. č. 2. (1907),
přehledně ocenil Nerudu F. V. Krejčí v spise »Jan Neruda. Studie
jeho vývoje a díla •• (t902). Nerudu básníka analysovali Jaroslav
Vrchlický v knize:oNové studie a podobizny« (1897) a Jiří Kará·
sek ze Lvovic v spisku »Jan Neruda« (»Pestré knihovny •• sv. f2,
1910), Nerudu povídkáře Arne Novák ve "Večerním dialogu
oJ. Nerudovi •• v časopise »Novina« (1908), Nerudu
feuilletonistu O. Sýkora v spisku »Humor Nerud.wých feuilletonů« (1905).
Osobnosti Nerudově posvětil F. X. Šalda essay »Alej snu a
meditace ku hrobu J. Nerudy« v knize »Boj ° :zítřek« (1903).