papežského a proti kněžského. Prokázal to překlady z
Lukiana, Marsilia Ficina, Erasma Rotterdamského, ale pak
i z Luthera. Zák a chovanec V. Píseckého a syn Řehořův,
Zikmund z Jt'It'llí (Gelenius, 1497-1554), znalostí literatury
staroklasické náležel mezi přední humanisty své doby. Od
roku 1523 bydlel v Basileji a při proslulé tiskárně Frobeniově
pracoval jako redaktor a překladatel řeckých klasiků do
latiny. Vydal také srovnávací slovník řečtiny, latiny,
němčiny a češtiny (Lcxicon symphonum, 1537).

Mnohem hloub než filosofický obsah humanismu
zapustila u nás kořeny jeho náplň mravoučná; při tom se do
rámce humanistického často vkrádaly prvky středověké.
Tak středověká kompilace anglického filosofa Waltera
Burleyc »De vita et moribus philosophorum et poctarum«
ze stol. XIV. byla u nás třikráte, posléze Konáčem z
Hodištkova, zpracována jako Zil'otové i mravná naučcnie
mlldr('/(Ov přirozených ve volné a zkracující úpravě látky
anekdotické a mravoučné. Samostatně nejprve latinsky,
opíraje se o rozsáhlou četbu hlavně Petrarcy a o slušné
vzdělání humanistické, sestavil kolem r. 1500 podobný
spisek kališnický kněz Jan Q.>ška, posléze zámecký kněz
v Pardubicích (.j- 1551) ; určil jej pro syny Viléma z
Pernštejna a po létech zpracoval po česku a vydal několikráte
tiskem jako Reči a naučení hlubokých mudrcuov, projevuje
se při tom obratným stylistou i dobrým znalcem
mateřského jazyka. Spíše do oblasti středověké se obrací
veršovaná skladbička, podle jména souvisící s rodinou
pernštejnskou, Llldl1tka :: PernMejlla Naučeni rodičům, utěšená to
příručka dětské výchov~ s hlediska křesťanského pána
českého, Vznikla kolem r, 1500, Sem se řadí zdařilá a
názorná satira Zrcadlo mar1lotratných neboli Traktát o mlá.
denci marnotratném, alegorie Ctnost, rytíř a moudrost a
jmenovitě Jl!ájot~ý sen a Verše o milotmíku, Skládání
o manžclstPi, O štčstí a .1 .• tvořící podstatn)' obsah t, zv.
sborníku Neuberského, vzniklého kolem r, 1500. Ačkoliv
leccos z tohoto rozmarného dialog-ického veršování d)'še
renesanční radostí ze života a chutná humanistick\'m iro·
nick)'m vtipem. přece běží o skladby podstatou středověké.
blízké pozdním poměštěl)'m plodům německého
minnesangu. Mnozí literární dějepisci, kteří vyt)'kali :.frh'olnostc
těchto básní zdravě smysln}'ch. přisuzovali je, povzbuzeni
upozorněním Lupáčov}'TT1. synu krále Jiřího. H}'Jlko\i z
Poděbrad, vé\'odovi minsterberskému (1452-1492).

54