jorátllí pán (1887); částečně i obraz zápasu mezi
patrimoniálním úřednictvem a židovskými nájemci J)1'(}lsk6
panstvo (1881), prodšený prudkým antisemitismem.
Zvláště svěže se podařil starosvětský obraz Lat ills/.'á ba/)ii:/.'o,
(1883), vážený v nejlepších partiích namnoze z bolcsla
vských vzpomínek studentsk~·ch.

Souběžným zjevem s Ferd. Schulzem jako novinář, jako
organisátor, jako vychovatel lidu, jako národní
mravokárce byl V ácla v Vlček, jeho druh literární i poli tick.ý; tak6
Vlček vyměnil historickou povídku za společenský román
a kolísal stále mezi románovým uměním a konven(:ní
beletrií.

Václav Vlček (1839-1908), rodák ze Střechova u Kácova
na Sázavě, po studiích filosofických a suplentuře se
Včnoval od r. 1867 novinářství a literatuře. Založením první
české měsíční revue velkého slohu. "O.;.;věty'< (r. 1871),
se postavil v popře-dí kulturního života praž>;kého. V něm j:,ou
ztělesněny snahy českého středního stavu 70. Id: opatrn~'
konservativismus se pojí s idealistickým vlastenectvím,
úsilí národně výchovné násobeno jest čilým politickým
zájmem. Tomu sloužil Vlček jako spisovatel plodný. ale mělký
až do smrti, jež ho stihla r. 1908 na Kr. Vinohradech.

Novelistickou činnost zahájil Vádav Vlček romány a
povídkami historick~·mi. V~Thodiskem mu byly zpravidla
»Dějiny« Palackého, odkud si \'ybíral historickou kostru:
nejraději vypravuje o dějích století XV. Opomíjeje
podrobnou malbu dějinného prosti'edí i studium časov~'ch proudů
duchovních, omezoval se na vytčení hlavních tendencí a na
jednotvárnou charakteristiku \·údČích. ostře protiklacln~'ch
postav, jimž do úst vkládal všeobecně platné úvahy.
adresované vlastně přítomnosti. Sem hledí práce: Po púll/od
(1863), Jan Pašek z Vratl/ (1867). Ctibor 1IIa1:(( (186~1).
Paní Lichnická (1870), Golgotu i Tábor (1871), SYl! SL'(~ho
lidu (1871). Poté se obrátil "áclav Vlček k naší
přítomnosti: politické dějiny let 60. a 10. s rakousko-pruskou válkou
a se zápasem proticentralisticl<~'m v popředí byly
pozadím, na němž se r~'so\'aly rodi:mc-. milostné a společenské
příběhy, vyprávěné s nasládlou idealističností a idylickou
sentimentalitou. Jsou to: V (HeC ľCH'říilO1.;.lJ (lK72), Zlato
v ohlli (1816), Setllík ][al(1)//((1 (1889) a CCi'né jr.-.:ero
(1890). Většina z těchto románu se hojnou měrou zakládá
na životních zkušenostech autorov~'ch, jenž se později
obrátil k beletrii memoárové.

295