»Kritika let 90.«, F. X. Šalda, Jiří Karásek, Jindřich
Vodák, podrobila dílo básníkovo přísné revisi, když již dříve
L. Čech a T. G. Masaryk jim připravili půdu svými
analysami; ukázala ke vzorům, analysovala nejednotnost ideí,
posoudila jeho formalismus,zevrubně rozebrala básnické
prostředky. Boj o Vrchlického v 90. 1., do něhož na straně
odpůrců Vrchlického zasáhl zvláště také J. S. Machar,
náleží k hlavním literárním sporům tohoto období a přispěl
značnou měrou k odlišení generace staré a mladé. Přispěl
však také k hlubšímu a spravedlivějšímu poznání
životního díla Jar. Vrchlického.

Ohromnost a nepřehlednost díla Vrchlického sama
vybízela, aby byly z něho pořízeny orientační antologie;
některé z nich pocházejí od básníka samého. Podle
poetických druhů a látek roztříděna jest dvojdílná Antologie
z básní Jaroslava Vrchlického (1894 a 1902), jejíž první
díl obsahuje tvorbu z let 1875-1892, druhý z desetiletí
následujícího, a to jak lyriku, tak i epiku; básník ji pořídil
s vzornou autokritikou a jemným vkusem. Z celé tvorby
Vrchlického pořídil Výbor z básní (1933 ve sbírce»Kytice«)
Arne Novák, přihlížeje k přísnému hodnocení kritickému.
Ve »Světové knihovně« vyšly Portréty básníků (1897),
výbor to literárních charakteristik ve formě sonetů, a České
balady (1901), výbor drobné epiky Vrchlického s látkami
národními.

B á s nic k á š k o 1 a Jar o s I a v a V r chl i c k é h o.

První, kdo se přidrželi směru Vrchlického a jeho
francouzských vzorů básnických, byli dva účastníci III. ročníku
almanachu »Ruchu« r . 1873, Otakar Mokrý a Karel Kučera.
Člen jihočeské družiny z »Anemonek«, Otakar Mokrý (* 1854
v Čes. Budějovicích, t 1899 ve Vodňanech), dlouholetý
společník Zeyerův ve Vodňanech, kdež byl notářem, vzdělal
se na romantice polské, z níž překládal Julia Slowackého.
V původním jeho tvoření básnickém se střídá epika
motivů hl. legendárních s lyrikou reflexivní a krajinářskou,
kdežto v intimní poesii, zvláště milostné, Mokrý neměl
štěstí. V Jihočeských melodiích (1880) sloučil výmluvnou
meditaci dějinnou a vlasteneckou s rázovitou malbou svého
jihočeského domova; tak i v básnické povídce o zápase
Rožmberků s husity Na Dívčím kameni (1885). Básně
(1883) obsahují vedle toho výběr máchovsky
melancholické a pohádkově zastřené mladistvé lyriky a řadu motivů
od Adrie, Slovinska a z Tater. V Dumách a legendách

374