tury slovesné citovou vroucnost v pokorném kultu
zdětštělého humanismu. Ráznějším se ve svých prvotinách jevil
František Němec (* 1902), jenž však po dvou svazcích
naturalistického okouzlení a sociální účasti, Sebe i Vás (1920)
a Zelené demonstrace (1921), opustil lyriku.

v této skupině českých vitalistů a unanimistů z prvních
let mírových tkví svými básnickými počátky také Jiří
Wolker. Tu se jako nejčistší i nejdůslednější představitel
poesie proletářské postavil v čelo jak prudkou rozhodností
myšlenkovou, tak zvláště slohovou osobitostí. Jiří Wolker
(* 29. března 1900 v Prostějově, t 3. ledna 1924 v rodišti)
byl synem maloměstské rodiny prostějovské a vyrůstal
i v letech válečných v rodinné pohodě a blahobytu.
Chlapectví i jinošství strávil v rodišti, kde vystudoval
gymnasium; skauting a sokolství utužily jeho zdraví neméně než
letní pobyty na Svatém Kopečku u Olomouce. Na koncr
pražského pobytu, kdy studoval práva a horlivě se účastnil
literárního ruchu, rozstonal se plicní chorobou; marně se
z ní léčil v Tatranské Poljance a podlehl jí, nedoživ se
24. roku.

V prvotinách Wolkrových, Jinošské verše a Lyrika zrání,
jest patrna vedle snadnosti inspirace a lehkosti formy stálá
povolnost vzorům co nejvíce různorodým; z domácích
básníků převládá Neruda a pak i lyrika dekadentní. Hravost
a naivní optimismus doprovázejí stále veršujícího
studenta, u něhož-však se velice záhy hlásí úsilí o objektivisaci.
Takto vstupuje kolem 20. roku do školy tří výrazných
francouzských básníků, kteří v prvních letech po válce silně
zasáhli český slovesný vývoj: populistického epika
drobných lidiček a osudů Ch. L. Philippa, bolestného humanisty
krve a slzí G. Duhamela a G. Apollinaira, jenž hlavně
v »Pásmu« ukázal úspěšnou odvahu k nekonečné
melodivolně řazených útržků pozorování a imaginace. Současně
však studoval Wolker zvláště intensivně básnictví domácí:
od Nerudy postoupil dále k Bezručovi a Dykovi a nazpět
k Erbenovi, nezanedbávaje ani prostonárodních písní a
říkadel.

V první své knize Host do domu (1921) dává svému
časovému vitalismu a svému civilnímu františkánství výraz
uvědoměle a záměrně dětinský. V přírodě, ve velkém městě,
mezi dobrými lidmi a milými věcmi, tváří v tvář
zlidštěnému Bohu nachází úsměvný a laskavý optimista harmonii,
prostou idylu, rodinnou útulnost - vzývá a mazlí se

611