matiku. To činí Trávníčka povolaným popularisátorem,
který i zcela nezasvěcené čtenáře dovede poučiti, aniž
poklesá kdy v plytkou zábavnost. Méně závažné jsou
Trávníčkovy příspěvky fonetické Úvod do české fonetiky (1932) a
Správná česká výslovnost (1935). Světlý duch ušlechtilého
středocestí zvládl svou mateřštinu v celé šíři i s
historickými kořeny i s košatostí dialektických haluzí, ale rozhodl se
pro novočeskou praksi jazykovou posledního půlstoletí
jako pro normu spisovnou, dávaje v tom teoreticky i
prakticky za pravdu strukturálním linguistům; o tom i o
pronikavé znalosti spisovné češtiny a jejích památek svědči
svrchu uvedený »Slovník jazyka českého«.

Na Masarykově universitě vedle Trávníčka působil od

r. 1929, od r. 1945 pak na Karlově universitě Bohuslav
Havránek (* 1893 v Praze), žák Zubatého, v kritice i v polemice
řízný, v charakteristice filologických osobností názorný, v
knihopise neúnavný pracovník. Všestrannost jeho zájmů,
opírající se o širokou znalost slovanského písemnictví
jazykozpytného, projevila se pracemi o českém i slovanském
konsonantismu, vokalismu a kmenosloví; z jeho studií
monografických vynikl zvláště spis Genera verbi v
slovanských jazycích (1928 a 1937 ve 2 d.). Hlavní badatelské
úsilí věnuje dialektologii a dějinám spisovného jazyka.
Když byl již roku 1924 podal metodologický návod studií
K české dialektologii) zpracoval v »Československé
vlastivědě« rozsáhlou úvahou, novou nejen v pojetí, ale
namnoze i v materiálu, Nářečí česká (1934); ještě pronikavější,
skutečně průkopnická je studie vývoj spisovného jazyka
českého (1936); zásady svého nazírání o normách,
funkcích a úkolech spisovného jazyka vyložil ve sborníku
»Spisovná čeština a jazyková kultura« (1932) (v. v.), který
redigoval. Ve všech pracích se jeví rozhodným a
důsledným stoupencem linguistiky strukturální.

Této určitosti se nedostává jazykovědné činnosti
Františka Jílka-Oberpfalcera (* 1890 v Rúžově), profesora
jazyka československého na Karlově universitě. První jeho
práce mají ráz propagační v duchu tendencí »Naší řeči«;
eklektického založení jest informační dílo o hlavních
problémech jazykovědných, Jazykozpyt (1932). Svůj
vědecký profil ustálil jednak výkladem Argotu a slangti
(1934) v »Československé vlastivědě«, jednak rozborem
Jazyka knih černých) jinak smolných (1935, texty k tomu
ve »Vyznáních na mučidlech« 1937).

716