ros
Kupec: Avšak hlavní a největší podezření,
kolikrát n~co takového se přihodí, padá na
vás, a my loupežníky nazýváme rytíři.

František: Kdo jsou ti vy.

Kupec: Kupci, jižto nejvíce jsme olupováni.

Františe\k: Nikdy jsem neslyšel nikoho z
va
šeho stavu mimo tebe tak mluviti. Nuže tedy
řekni mně, zda nějaký rytíř tebe oloupil?

Kupec: Nikdy žádn)'r, ale bál jsem se vždy
a nenávidím vás, ježto jsem viděl mnohé od
vás oloupené a jde pověst, že tak činíte.

František : Věru divím se, že tak
utrhačnými slovy napadáš tento stav,_ ač nikdy od
něho příkoří jsi neutrpěl, a ač důvod pouze
pověst ti podává: proč se neostýcháš pro tak
nicotnou příčinu stav velmi slavný urážeti a
sám nenávisti a záští se vystavovati? Proč
spíše vyslovuješ i nadále slova tak lehkovážná
a svou lehkovážnou nespoutanost slov nedržíš
na uzdě: vždyť vždycky a ve všem driost
lehkomyslných slov zasluhovala trestu. Ale již
ti vyložím, jací jsou jiní lupiči.

Kupec: Dříve smiluj se, pane, nade mnou,
že prohřešil jsem se proti tobě tuto: poznal
jsem chybu svou a nabývám rozumu.

František: Dám ti milost, a i Hutten vejde
s tebou do přátelství, slyší-li mne.

Hutten: Slyším, a myslím; že i na dále tak
máme jednati, jestliže někdo se umírní.

Kupec: Umírním se.