mezi lidmi než okázalost dobrých skutků, jež
však nemají se konati k vůli podivu, nýbrž
aby jim byly dobrými příklady; jsou-li zlí, jak
zhoubno jest takhle s lidmi zacházeti, a když
za nejlepšího jest pokládán ten, jenž žije
nejhůře?

Hutten: Věc dobře chápeš. Ale když
celkem každý řád žije jinak, a jeden na druhého
ukrutně řevní, jej nenávidí a s ním se sváří,
medle, co mají všickni společného?

František: Nevím, co by měli, a myslím, že
nic společného nemají: tak všude se liší zřejmě
se snažÍCe, aby nic společného nečinili ani
neměli, ať již šaty, obydlí, kázání, bohoslužby,
modlitby, hodinky, obřady, posunky, krátce
všecko jednání a konání.

Hutten: V jiných věcech tak se liši, avšak
v tom se jednomyslně shodují, že jakoby se
dohromady spikli pravou vědu a skutečné
učence záštím a nevolí stíhají do té míry, že
v ostatním by jeden před druhým ustoupil,
jen když zde usilovně souhlasí: to jest jediná
věc, v které tito chtějí totéž a zamítají totéž.

František: Odtud pochází to spiknutí proti
Lutherovi.

Hutten: I proti jiným, neboť který učenec
jest před nimi bezpečen?

František: Myslím z té příčiny, ježto
nebezpečí jim hrozí, aby nebyli vyhnáni a aby
jejich žebrání nebylo poškozeno, až hy učenci
pravdu řekli.