7

dati pod titulem "Na zlaté půdě" ("Auf
Goldgrund"), dotýkaje se tak jejich
techniky, připomínající primitivní malířství
církevní, jež svoje vroucí postavy a naivní
architektury staví na zlatý podklad. Ale b;ísníkův
přítel, esthetik ra kritik F. Th. Vischer
neschvaloval tento trochu strojený a
hravýnázev, upozon'ioval však Kellera důtklivě, aby
neopomenul předeslati ironickou předmluvu,
v které by před vlastním dílem předstoupil
před čtenáře autor, podobně, jako v
Goetheově Faustu diváku nejprvé se představí
divadelní ředitel, básník a žertovná osoba.
Gottfried Keller uposlechl pouze částečně rady
druhovy; odmítl též vlastní náp<).d přidati ještě
jednu legendu (z cyklu o sv. Brandanu) a
odeslal v prosinci r. 1871 rukopis "Sedmi
legend" se ~tručným úvodem do tiskárny. Tisk
zdržel se stávkou sazečskou a tak teprve ()
velkonocích r. 1872 dostalo čtenářstvo "toto malé
entremet, tuto směšnou misku zavařených
švestek", jak Keller vtipně "Sedm legend"
naz)'vá. Kniha měla pronikavý úspěch, záhy
byla překládána do francouzštiny, brzy byla
uspořádána nová vydání;*) vynikající
kritikové jako F. Kurnberger, jemný mluvčí
esthetické Vídně, a W. Scherer, obziravý
pozorovatel s hlediska moderní historie literární,

*) Přítomný překlad zakládá se na šest~m
vydání úplně se shodujícím s. vydáním třetím, pro
něž r. 1884 autor znovu revidoval a upravil text.