nepatrné: vstupní 20veršovou invokaci odděluje od ostatního textu
významně pomlkou; další pomlku klade po 53. verši za chorál duchů
nebeských; hned za tím škrtá 5 veršů o zhašení sluncí a Siria; ve 4. verši
od konce se čte poznámka "Eleg. na Pr.", kterou Krčma I, 338 správně
interpretuje takto: "Mácha chtěl sem asi vložiti elegii na Prahu, soudě
podle předcházejících posledních veršů." "Návrat" má v Kobrově vydání
IV oddíly římskými číslicemi označené, z nichž však musejní opis
obsahuje pouze první tři, a to se skrovnými odchylkami textovými, které
zaznamenal Krčma ve svém vydání v Janského "Hyperionu" 1927, IX,
str. 190. Jen v případě "Snu o Praze" - takto chceme zlomek ve shodě
s tradicí nadále jmenovati - máme před sebou rukopis básníkův, kdežto
"Návrat" jest nám dochován v opise, ale i ten se zdá původnější než
znění Kobrova vydání, jehož upravovatelé sáhli dosti směle na text, ba,
jak dovodíme, připojili k trojdílnému fragmentu, a to značně
neorganicky, z básníkovy pozůstalosti část další, tvořící máchovský zlomek
samostatný.

Bezejmenný fragment, jemuž pořadatelé Spisů z r. 1862 dali ne zcela
nevhodně název "Sen o Praze", se rozvíjí po úchvatné invokaci, která si
zaslouží rozboru zvláštního, ve svých dvou částech jako vidění konce
světa, či spíše člověčenstva na zemi; proto F. X. Šalda ("Mácha, snivec
a buřič" 1936, str. 14) navrhuje pro zlomek označení "Poslední soud".
Tato eschatologická vise se člení ve dvě různorodé pLUky, odlišné jak
myšlenkovou šíří, tak básnickou hodnotou.

Nepoměrně výše stojí první část, kosmický pohled do světové
prázdnoty po skončení lidstva a tvorstva vůbec a po dokonaném soudu: "svět
stál co v dnu čtvrtém po stvoření," praví o tom básník biblicky. A
biblicky, s příklonou k XVIII. a XIX. kap. "Zjevení sv. Jana", což postřehl
již Voborník (na uved. m., str. 61), se líčí nebeská sláva boží i s
chvalozpěvy duchů kolem trůnu Hospodinova, tvořícími samostatný rytmický
i strofický celek; z "Apokalypsy" pochází také úchvatná zvukomalba
duchových hlasů: "rozléhali se v slavném zvuku jako bouře dálná neb co
padajících vod hučení" ("Zjevení" XIX, 6: "A slyšel jsem hlas jako
zástupu velikého a jako hlas vod mnohých, a jako zvuk hromů silných,
řkoucích: Halelujah. Kralovalť Pán Bůh náš všemohoucí.") Křesťansky
tradiční jsou i různé znaky, jimiž Mácha karakterisuje den soudu a
skončení: temnou nocí svítí na nebesích jasný kříž; "tuba mi rum spargens
sonum" se rozléhá, budíc mrtvé z hrobu; proměněná těla po skončeném
soudu klesají opět v prach a popel. Ale křesťanská jest především vise
Boha soudce v jeho triumfu nebeském; enthusiasmus slávy boží zde až
přesahuje nutnost komposiční. Mácha se však nespokojil tímto
bohoslovným a bohaslavným nadšením věřícího křesťana, nýbrž zmocnil je
vzlet
122