hovoHc s Bohem, nezapomněla opravdově mluviti s lidmi, která
v mystickém rozjímání neztratila smyslu pro pronikavou
obrodu veřejného života, jež spojovala vždy hrdinství kontemplace
s hrdinstvím činu, lásku odpouštějící s láskou trestající, jež byla
pannou bojovnou, než se stala pannou vítěznou, která
nezapomněla nikdy, že serafové ozbrojeni jsou ohnivými meči.

Dva neobyčejné typy života ženského spojeny jsou v její
osobnosti nerozlučně, splývajíce v obdivuhodnou bytost; pevně
vyhraněný, až vášnivý život citový sdružen jest v Kateřině Sienské

s bohatě vyvinutým životem volním. Jak vášnivý svůj cit, tak
nezdolnou a pevnou svou vůli projevuje Kateřina Sienská v oněch
vysokých oblastech, kde všecka duševní činnost nabývá perutí

a síly, v kruzích života náboženského. Kateřina Sienská žila
ten
to život vášnivě a hluboce, poctivě a upřímně: není pro ni
vů
bec kromě něho života jiného, proto náleží jí po právu název
světice. Žila jej však též složitě, pojímajíc jej netoliko osobně a
mysticky (v »Dialogu'( a v některých dopisech), ale i sociálně,
všeobecně, hierarchicky (ve většině korespondence a ve
veške
rém působení církevně politickém). Dovedla dokonale sloučiti
náboženskou vášeň srdce, opojeného tajemstvím, s propagandou
církevní, která touží každou myšlenku vštípiti duchovnímu zřízení
společenskému. Nedovede si představiti Boha bez církve a církve
mimo Boha; jejímu pravověrně křesťanskému názoru jsou to dva
souvztažné pojmy jako nebesa a země, duše a tělo, dvě
svrcho
vané hodnoty, které se nutně doplňují. Co dotud bylo v církvi
znepřáteleno, smiřuje vítězně; co dosud si nerozumělo,
vyrovná
vá. Dotud žili uprostřed církve (a namnoze i mimo ni v
chmur
ných končinách kacířství) buď vášniví mystikové zaujatí
osob
ním poměrem k Bohu a vesmíru, začarovaní v kouzelný kruh
svých neklidných nejistot, stravovaní ohněm své lásky k Bohu

a lhostejní k útvaru společnosti; a stranou od nich vytrvalí
organisátoři, důslední církevníci mravních a politických záměrů, 21