padu 1862, takže doba pro napsání .Skaláka_ se sIce nemůže posunouti, jak

již uvedeno, daleko za hranici nového roku 1863, ale ani stanoviti určitěji

v mezích posledních měsíců r. 1862. Ovšem Světlá dí, .kamž jsem napsala

roku 1863-, což však znamená v brachylogii své asi bolik: 'pro Lumlr z r.

1863 jsem napsala., nikoli však .roku 1863 napsala jsem pro Lumír •. 3 Z
literárního soukromL Sebraných spist'! K. Světlé sv. XXX., str. 101 a násl.

• Anežka Čermáková-Sluková, Vzpomínky na Karolinu Svčtlou. V Praze 1909,

str. 63. 5 Novelly III., Sebr. spisl! Kar. Světlé sv. XXIX., str. 202 a 203.

8 Na uved. místě str. 103. Vedle vytčených motivt'! hověl námět ještě r-adou

jiných rysů fabulačním zálibám K. Světlé. tJvádím z nich alespoň
nepřekonatelnou nerovnost stavu i jmění obou milenců. motiv to, který se opakuje

ve všech ještědských pracích spisovatelčiných prvního období: v .ser ce.,

v »Krejčíkově Anežce-, v .Cikánce., .Lesní panně. a v »Lamač:i a jeho
dí
těti. tvoří dokonce hlavní úsek dějový. Opakování tohoto kontrastu souvisí

velmi těsně se základním názorem o vykupitelské moci lásky: je-li láska

dvou srdcí absolutnem, jak by n.cmohla, jak by neměla, jak by nemusila
pře
klínati tak malicherné relativnosti jako jmění, stav, společenské postavení?

Světlá, jíž Neruda nikoliv neprávem (I'. 1869 v »Našich listech. dne 27.

ledna při posudku .Vesnického románu., viz Kritické spisy Jana Nerudy sv.

VII., str. 217) přisuzoval nadání dramatické. pojímala tento motiv čistě
dramaticky. Kdežto děti nesené věrou v absolutní hodnoty lásky chtějí se s
leh
kým svědomím přenésti přes pfehrady jmění a rodu, ulpívají rodiče jejich,

ryzí venkovští konservativci, právě na těchto vztazích a nechtějí popustiti.
Dochází k prudkému konfliktu rodičů a dětí, v němž pravideJně zvítězí starý
konservativní Hd na troskách osobního štěstí milujících srdcí. V .Skaláku.,

kde nedala básnířka za pravdu ani jediné zásadě konvenční morálky, jest

fcšení jiné. 7 Cituji podle dokumentárního spisu: Karolina Světlá ve stycích

s Janem Nerudou. Úvodem a poznámkami opatřila Anežka
Čermáková-Slu
ková. V Praze 1912. Pfesné chronologie v listech, vt'!bec neúplně a zlomkově
dochovaných, nemohla se vydavatelka dopátrati, scházíť pro ni téměř veškerá
kriteria; naše citáty Hdí se postupem knihy a vedle označení jejích stránek
uvádějí i pravděpodobné nebo přibližné datum. B Myšlenka věty poslední 178