k modlitbě, ,a ústa plionášejí srvůj jiHní zpěv: "Bůh - rvznět a
l?roud 'a svit - mne vdle'chne, s povrchu až země budu smyt!
O štěstí! V jeho žilách kla,pkou kne být - a ,srdcem slunečným
hřmět v nová, věčně nová jitra!"

P,i'fmým pokračováním t:oholDo záJvěru "Úzkostí a nadějí" jest
pak k,niha Thee'ro,vy holestné a chrabré mužnosti "Všemu na
v'zdory", zf10zená tlak cele z ilnspira,ce nábožen'ské, že dojis,t,a
bude vedle pla\stiky BHkovy, mmánové filosofie Šaldovy, hudby
VycpáIkovy jmen'ována, alž z,a'Stiav:í se budoucnost nad
umě,leckým i díly, jimiž ve chvílích přerodu Evropy český duch mluvil
se Isvým Bohem. Nerozuměl by dramatické pov'aize Theer'ova
lyrilsmu ten" kdo by se domníval, že básník drží biQIž,ství jednou
dosažené bez zk'olUšek a pochybností. Naopa'k, lidsky
přesvě'dčující pravd.Í'v'Ost díla 'S'P'oičívá v InelpOlslednířadě v tom, že s
krutostí sebe,obž'aloby zlpovídá se poeta i z pokušení, která k němu
přistUlpují, lák'8Mce jej v staré temnoty agnosticismu a hmlotného
prokletí; beznadějná mluva smrti v rodinovské visi "Sladko je
Žíti!", vysílená mdl'oba plynoucí z hrúzy živ,ota zmařeného
v mučivém diptychu "Dvia hla!sy" určují nejzalz,ší mez, ikam zašlo
životní pokušení TheerovlQ v tlomto obdohL Bůh nemůže
mysliteli zvichřené a tragické povahy Theerovy býti klidně
v!elehnou samozřejmostí bo,ssuet'Ovskou; nebel nemysliti na Pascala,
modlí·li se český básník (týž, který vyzm'al: "Já denně se
kvnit'ř!ní sVlohodě vzbouzel - denně byl nucen 'O ni se rvát °
dClIllIlě ji mozkem, krví a věrou - horkou, svou živelnou byto1stí
celou - vykuiP'cvat") takto k Sivému Bchu: "Ktmak najdu,
nenalézaje? - Zda jsem tě již nenalezl, Otče můj, - an tě
hle..li' ?"

UiélJm.

Vlast,ním dramatem TheeroVla zápalsl1 o biožství -omezíme-li
Sle 'jen na lyriku a nemluvíme-li také o dmma'tě "Faěthontu",
kde zápals o hOlžství prOlvázen jest 'ještě druhým h'la,vn,ím
motivem, titánským úsilím prosaditi proti ,olympskému det,elrmÍ'nismu
záikon svobodné vůlečl'ověkovy -ZltstáJvá biblický triptych
"Golgota". ,s Macha'r'ovou stejnojmenIlJou ,skladbou, ponořující,
s monumentlalitou dojista jedinečDlolU v bálsnLckém díle svého
tvůrce, děj na kříži do nejčel1něj.ších mnuče1n dějinného
pesimismu, má Theerova trojdílná tragedie md1afysická málo
ISpOlečného; nejdief v ní o z,ah)Jžení hiSltorického k~řesťanlSltví 'ao jeho
ohmurné výhledy. které obět zaMada~telovu jemu samému
odhalí jako marné sebedklamální, nýhrž o vě,čně se 'opak:ujkí drama
lidského ducha, jenž pouz,e tehdy uchová v Sio!bě sYIlJov'ství boží,
těžce získané mraJvní kálZlní, ne'zapochyhuje-li ,o něm ani na
vte
102