chmurná postava zamlklého zpovědníka divadelně
ozářeného svitem patera hvězd a obklopeného jásotem
privilegovaných stavů v honosných krojích, avšak v
přísném roztřídění kastovním, tam nebylo, tam ne·
mohlo býti místa pro světlý a kHdný zjev výmluv.
ného kazatele, jenž v šerém šatě pod širým nebem
českého venkova soustředit kolem sebe vděčné mlčení
lidového zástupu spiatého v bratrství prostou silou
slova božího, českého slova božího.

Katolická církev Jiráskova' Temna, představovaná
hlavně řadou ostře odlišených členů Tovaryšstva
Ježíšova, není jen ecclesia triumphans v ornátech zlatem
vyšívaných, nýbrž především ecclesia militans,

Jejím nejvlastnějším
úkonem jest činnost misionářská mezi rozptýleným
stádcem, jež zbylo z někdejší slavné církve české a jež
buď věrno domácí půdě se skrývá se svými drahými
knihami a tajnými obřady v stínu horských lesů a pod
záštitou nocí, neb podporováno stálým stykem se
souvěrci za hranicemi pokračuje v osudném dí-Ie emi·
gračním. Alois Jirásek rozšířil Temnem znamenitě
naše vědomostí' o tragické agonii· české reformace ve
vě.ku osmnáctém, a to nejen detaily nově shledanými,
ale i bystrým rozborem ideového života věrných i
nevěrných dědiců Jednotv bratrské. Ukázal, jak »ukryté
semeno« tajifo se netoliko v horských vesnicích če·
ského pohraničí, ale i v zapadlých samotách
vnitrozemí, ba též zvláště hojně na obvodu Prahy v jejích
dvorcích a vinicích; jak víra Beránkova vábila k sobě
vedle selského lidu také pražské řemeslnictvo a úřed.
níky dobrého domácího původu a přesvědčení; jak
rozvětvena a důmyslná byla organisace potulných
predikantů, kteří kromě slova božího nesli důtklivé