~epubl~kánských i z. ne~ávn~ch ~álek obča~skýc~
JSou sice plny hrdmske velikosti, avšak zaroven
přeplněny stranickými vášněmi a politickými
vztahy, jichž nechtěl se nestranný VergiIius,
miláček císaře Augusta, tvůrce to obecného míru,
nikterak dotýkati. Jiný z básníků byl by sáhl
k hrdinským pověstem řeckým, které byly
pramenem samého božského Homera a jeho
následovatelův. Jsou to opravdu věčně krásné látky
pro básníka hrdinského, ale uchu pravého
Rímana přece znějí cize. Vergilius pokusil se tedy
sloučiti obojí látky a vzav z řeckých pověstí
uměleckou krásu a z naší italské minulosti národní
vznešenost, zformoval hrdinský přiběh Aeneův.

Ze začátku své básně závodí Vergilius s
praotcem všeho básnictví, s Homerem, v jehož lliadě
skoro pokračuje. Z vydobyté a zapálené Troje
zachraňuje se Aeneas, syn bohyně Venuše a
vznešeného Trojana; se stařičkým otcem na zádech a
s maličkým synkem v náručí dostává se na loď.
Jako hrdina druhé básně božsk~ho Homera, jako
lstivý Odysseus bloudí Aeneas dlouho po Středo.
zemním moři a podstupuje četná nebezpečí. Avšak
které z nich jest osudnější než nástrahy krásné a
vášnivé královny africké Didony, jež by byla
málem Aeneu odvrátila od úkolu bohy stanoveného?
Aeneas však překoná tyto nástrahy a když byl
ještě sestoupil do podsvětí, vstupuje v ltalii na
půdu, kde má položiti základy k budoucí řiši
římské. Nalezne tam přátele i odpůrce. Starý král
Latia, kolébky to Říma, Latinus oblíbí si Aeneu
a zaslíbí mu ruku svojí dcery. Avšak královna

44