čený pestrými květinami, přikleká vetchý stařeček
v hrubém habitu s velikou kapucí, jak se modli,
opřev svou vysokou hůl s křížem na konci
o mřížku kaple. Byl to poustevník, jenž již dlouhá
léta bydlil v jeskyni hluboko v lese, kam
přistěhoval se, aniž kdo věděl odkud. Občas
docházíval do hradu pro bochník chleba a trochu
zeleniny a rád nábožně pohovořil s hradním
panstvem o věcech božské pravdy a věčného
spasení.

Všude byl živý a radostný ruch. Z hradnich
nádvoří bylo slyšeti, jak čeleď ková koně, brousi
zbraně a při tom vesele zpívá. Hlásný v hradní
věži cvičil se v troubení, takže jeho táhlé zvuky
se mísily s hravou a zase zádumčivou písní
šalmaje pastýřovy. Z dálky blížil se podivný hluk.
v němž pozorné ucho hradní dámy zvolna
rozeznávalo štěkot psů, chraplavý křik sokolů, dusot
koní, hlučnou rozmluvu lovců: to vracel se hradni
pán z' lovu.

Stará dáma, matka hradního pána, která
trávila dlouholeté své vdovství na tomto starožit·
ném franckém hradě, sledovala pozorně celý ten
ruch ,letního odpoledne a cítila tiché uspokojení.
Hrad i vše, co kol dokola viděla, náleželo ode
dávna jejímu rodu, jenž byl vždy uváděn mezi
nejpřednějšími rytířskými rodinami země, protože
vynikal nejen urozeností a statky, ale i stateč·
ností, věrností, milosrdenstvím a pokorou. Dva
z předků padli ve Svaté zemi, když tam
bojovali o Boží hrob s nevěřícími, tři předkové 6čast·
nHi se císařských tažení do ltalie a vyzn~menali