130

Nemáme v českých uměleckých dějinách mnoho
podobně důvěrných dokumentů, na nichž dala by se
pozorovací schopnost umělcova hlavně po stránce krajinářské
tak bezprostředně pozorovati; snad jen Máchův deník
italské cesty neb Mánesův bohatě iIIustrovaný dopis z Hrubé
Skály ve sbírce F. A. Borovského mají tutéž svěžest
postřehu. V době od 4. do 15. máje roku 1889 vykonal
Sv. Cech dílem pěšky, dílem drahou malou okružní
pout severními a severovýchodními Cechami: Mladá
Boleslav, Sobotka, Turnov, Jičín, Nová Paka, Králové
Dvůr, Jaroměř, Náchod byly z měst jeho stanicemi,
odpočinuv pak v Praze, učinil ještě na konec malou
vyjížďku do Mělníka a na Kokořín. O cestě té konal si
pečlivé, ač úsečné zápisky, které nám vydavatel klade do
ruky: mnoho krajinomalby, hojnost poznámek o
dřevěných stavbách, četné zprávy o historických
starožitnostech, značná zásoba lidových úsloví a dialektických
výrazů, skoro soustavné záznamy o němčině v českých
městech, nejedno koření groteskních anekdot a příběhů.

Tyto črty a skizzy jsou ovšem pouhým materiálem,
jejž však tentokráte můžeme velmi snadno a poučně
srovnati s konečným zpracováním, obecně známým.
Celou okružní onu cestu vykonal Svatopluk Cech,
aby si získal látku pro chystanou, ale potud pevněji
nepromyšlenou knihu "Pestré cesty po Cechách prací
Matěje Broučka a společníků" a dojmy získané od Prahy
až do Kržlové Dvora chtěl rozděliti mezi učeného filologa
professora Bořivoje Kostlivého a snílka poetu Jana
Vraného. S počátku užíval nasbíraných materialií dosti
svědomitě a to tak, že připadlo na lyrika ze staré školy
vše krajinopisné, náladové, dojmové, na puristu a
archaeologa pak všechno mudroslovné, slovníkářské,
národopisné z vlastních cestopisných poznámek; proti
zápisníčku přibylo partiím Vraného lyrického vzletu a popisné
šíře, kdežto každá poznámka, položená na vrub Kostli-