PRAŽSKÝ ROMÁN?

Není nesnadno vysvětliti si hromadný úspěch, jehož se v Německu
dostalo "Golemu" od Gustava Meyrinka. a který dopomohl
tomuto strašidelnému románu z pražského ghetta ke skvělé řadě vydání.
Spisovatel, dotud známý povídkovými pitvorami nevelkého rozměru,
které se někdy šklebily příšerně a jindy chechtaly s výsměšnou
jízlivostí, napsal v "Golemu" první rozsáhlejší knihu, naplněnou vším, co
příjemně lechtá a smyslně napíná čtenáře, lačné prudkého vzrušení;
hrubý příb~h detektivní stýká se tu ti tajemndstkářskou pavědou
nauk východních, živelnou touhu po mstě zakrývá duchovitý hlad po
svrchovaném a nadpozemském poznání, děsivá romantika středově
..kých pověstí sousedí těsně se špinavou kronikou policejní, místní a
náladové záhady starodávného města střídají se s kalným naturalismem
zapovězených lokáld. Román s prostoduchým rámcem pošetilé
báchorky o čarovném klobouku rozrdstá se ve zdánlivě hlubokomyslnou
rukovět starožidovské kabbaly, uskutečněné v moderní době, a krvavá
tajemství Hampejské ulice jsou přenášena do záhadné oblasti
chorobné psychologie - vše v jakémsi divokém spádu hořečných snd,
bez přechodd a vysvětlujících středních člend, po zpdsobě filmu v
kinematografu, takže čtenář těchto mosaikově pestrých kapitolek sotva
může vydechnouti a spočinouti klidnou pozorností na některé postavě,
té či oné jednotlivosti dějové.

Tedy sensační román podle předrážděné, pokažené chuti
velkoměstských hltaM vzrušujících dojmd v knihách, na jevišti neb na
promítacím plátně biografu, ale zda zároveň poctivé dílo slovesné? Všecko
nasvědčuje tomu, že obratný eskamotér, jakým jest Gustav Meyrink
odedávna, zařídil se v "Golemovi" tak, aby se mohl zcela ddsledně
vyhnouti vlastní práci umělecké - patří mezi ony prohnané
penězoměnce v literatuře, kteří za otřelé peníze, špatné valuty, kupují si
promesy na zajištěnou výhru na knižním trhu. U Meyrinka děj se
nevyvíjí z nitra ~častněných osob neb ze železné logiky událostí, nýbrž
jest pouhým znázorněním mystických nauk, nepřipouštějících ověření
opravdovou psychologií; postavy jeho knihy nejsou skuteční lidé plní
bezprostředního života a jedinečné původnosti, nýbrž papírové
loutky, pověřené jediným úkonem v mašinerii děje studeně
vymudrovaného; veškerá jednota výpravná a osudová nahrazena jest střízlivýl1}

179