69

zkušeností užívati mohl starých forem balady a
romance? A odpověd, kterou si mohl ovšem dáti
jen sladký mudřec-humorista, byla: stanovisko
prostého, naivního člověka z lidu. Jen takto získal
Neruda pro svou knihu onu zmíněnou 1!utnou ilusi,
bez níž balad a legend nelze chápati. Cím Neruda
více uzrával, tím se u něho mocněji jevila touha
vrátíti se k dětství, k jeho prosté víře, k jeho
citové bezprostřednosti neporušené přílišnou
rozumovou kulturou, Již v llLoretánských zvoncích" roku
1859 napsal významné verše lIa k prsoum jsem si
sáhnul - rád bych to velké srdce zas ve srdéčko
stáhnul!" To se mu v llBaladách a romancích"
namnoze podařilo, Našel tu prostičkou víru zbožného
děcka vychovaného v legendách, obřadech,
zkazkách katolické církve, onoho zvědavého a tklivého
hošíka ze IISvatováclavské mše", Pro Nerudu
vyrostlého v staré Praze neznačil návrat k dětství
vzkříšení bájeslovných a pohádkových bytostí,
tajemných přírodních pověr, jako pro venkovana
Erbena, i tvoří jádro "Balad a 'romanci" nikoliv
balady ve vlastním smyslu, nýbrž spíše katolické
legendy ze života Spasitelova a svatých (až na
jedinou ryze dětsky podanou "Baladu dětskou"),
I tam, kde příšerný živel dostupuje vrcholu, v
llBaladě zimni" , podřízen jest motivu katolicky
legendárnímu, který proniká i v skladbě tak
svobodomyslně pojaté, jako "Romance italská", nebo v
takové hře bujného rozmaru, jakou jest "Balada
rajská", Většina těchto legend laděna jest radostně
a jaře i při vážném podkladě myšlenkovém,
"Balada horská", llBalada tříkrálová", "Romance
štědrovečerní", llBalada rajská", "Balada o duši Karla
Borovského" a IIBalada o svatbě vKanaán"j pouze