nevinné lsti, s jakou jim oblaka přimalovala
příkrov sněhový; hledáme své oba vrcholy nejmilejší,
Monte Amiata a Monte Cetonia, když nás
najednou osloví na levém boku chrámovém ona ironická
výčitka italské země nic netušícím synům
kacířského národa českého.

Plastika nad levým bočním vchodem chrámovým
vypravuje s půvabnou neumělostí legendu, která
se pak uvnitř vrací v několikerém malířském i
sochařském zpodobení v přístupné odtud Cappella
dell Corporale. Český kněz na cestě do Říma
roku 1263 zastavil se v chrámě sv. Kristiny v
nedalekém městě Bolseně a proslovil zde pochybnosti
svého nevěřícího ducha o tajemství
transsubstanciaee. A hle, při mši svaté počala hostie v ciboriu
krváeeti, krev potřísnila i roušku kalicha, a
kacířský pochybovač stal se sám nyní nadšeným
hlasatelem dogmatu, dosvědčeného zázrakem. Papež
Urban IV., který právě tehdy dlel v Orvietu, dal
si ukázati zázračné corporale, dal je z Bolseny
přenésti do Orvieta a na počest toho ustanovil
Boží tělo jako slavnost pro celou církev. :

Ale není to jenom Cappella dell Corporale s
podivuhodným gotickým relikviářem sienského
zlatníka Ugolina di Vieri, co zachovává slavnou pamět
bolsenského zázraku, nýbrž celý dóm v Orvietě

22 jest vlastně jeho pomníkem. Uprostřed krutých