strachuje se oň a zároveň mu žehnaje, prosil o
duchovní obsah tohoto bytí.

*

V třetím, vysoce zajímavém přídavku
akademického sborníku předeslal Jiří Horák
obšírnějšímu národopisnému výkladu o lidovýeh
názorech slovanských o různosti plemen a národů
stručnější črtu o myšlence mesianismu v
slovanských literaturách. Idea ta jest mu samostatně
zpracovaným prvkem romantiky německé, ale li~í
se stálým zdůrazňováním mravních zřetelů j úpl.
ným nedostatkem složky fysicky plemenné velice
podstatně od pozdějšího rasového nacionalismu
německého; že však vnitřně toto povyšování
jednoho "vyvoleného" národa nad národy ostatní
jest spřízněno se sebevědomým kultem jedné
povýšené dokonalé a panské rasy nad plemena
ostatní, pos,tihl Jiří Horák výborně. Méně nás v
souvislosti s filosofií národa zajímá názor, o němž se
Horák zmiňuje jako o obecně slovanské zásadě
romantické, že se prevalence slovanského kmene
zakládá na zvláštním uměle.ekém nadání jeno
lidu, dosvědčeném hlavně krásou prostonárodní
poesie; tu bychom již opustili filosofii národnostní
a utonuli v panslavistické mystice kmenové.

Jak mesianisté polští, tak slavjanofilové ruští
jsou pevně přesvědčeni, že jejich národ byl od
Boha před národy ostatními vyvolen k velkým
věcem: pro jedny byla Polska Kristem
ukřižovaným za viny nevěrecké Evropy, ale chystajícím
v nastávajícím vítězství lidstvu duchovní vzkří-.
šení, pro druhé ruské pravoslaví má přinésti
po
43