a spokojoval se gemovou drobnokresbou
osamocených figurek ze své mizející rodné čtvrti, která
byla napolo maloměstem, a kam se nepřelévaly
vlny složitých sociálních poměrů.

I vytvořila škola Májová nejhodnotnější díla
své prósy stranou vlastního programu, ve
vesnickém románu a venkovské povídce~ kde jí
výpravný genius Boženy Němcové byl proklestil cestu.
Zde vedle výpravného mistrovství osvědčili Vítěz·
slav Hálek a Karolina Světlá vlohu
pozorovatelskou i smysl pro společenské otázky, porozumění
zachovanému svérázu i schopnost postřehnouti
věčně lidskou náplň morálních vztahů
venkovských; co si venkovan Hálek dovedl oživiti z mla·
dých vzpomínek, toho se dobrala měštka Světlá
studiem a intuicí.

Alois Vojtěch Šmilovský nepřilnul ani k ono·
mu ani k tomuto okruhu románové prósy
Májovské. Neznal vesnice a nezdomácněl nikdy v Praze,
kde prožil několik trapných let studentské a
bohémské bídy a kam později z Klatov a z Litomyšle
dojížděl na letmé návštěvy. Syn starosousedské
živnostnické rodiny mladoboleslavské, která se
alespoň po přeslici počítala mezi patricije,
profesor a školní inspektor, působící nejprve v zapad.
lém městě Pošumaví a později na odlehlém
východě Čech, zůstal v životě i v literatuře
maloměšťákem s přednostmi i se stíny tohoto
společenského typu, velmi příznačného právě pro léta
sedmdesátá a osmdesátá u nás. Přesněji řečeno:
maloměšťákem, jenž nezapomíná svého solidního
a skromného původu ze živnostnictva, ale velmi
si zakládá na svém příslušenství ke školské a

142