pěvec středních poloh, Antonín Klášterský, básník
domova, věrnosti a odevzdání. Na prahu dvacáté·
ho století nebyl ani vzdělaným literátům plný
význam lyrického genia Sládkova ovšem ještě
jasný, ba ani jeho náboženská poesie - před
modlitbami a hymnami Březinovými u nás nej.
čistší a nejvyšší - nebyla potud doceňována, ale
na duchy spřízněné působil již tenkráte osobitým
svým uměním a velkou opravdovostí lidskou. Jan
Karník stojí mu celým ustrojením tak blízko, že
mu chvílemi až hrozí nebezpečí, aby se nestal pří.
mo epigonem tohoto velkého českého lyrika; i on
mohl, se skromností a prostotou sobě vlastní, na·
psati do čela své poesie památné sládkovské
vyznání: "Já jsem jen prostá česká olše, - jež
povyrostla u potoka - a do měnivých zadívala Č
se vln jen trochu do hluboka. - A neželela mno·
hé větve, - když divočej' to proudem spělo,
-v mých haluzích to zašumělo, - jen když to tuze
zabolelo. "

Jeť J. V. Sládek prototypem básníků, kteří
tvoří před.evším z inspirace citové, před níž
ustupují veškeré složky ostatní, vyjmouc vzpomínku;
ta jest Sládkovi a sládkovcům - a mezi nimi též
Janu Karníkovi - stejně mohutným zdrojem
tvůrčím. U Sládka však prošel vášnivě intensivní
cit počátečním stadiem vzdorného individualismu,
ba titanismu, než, zkrocen tuhou životní kázní,
rozjihl v něhu a pokoru dítěte a zúžil se v resig.
novanou zbožnost vůči domovu a světu, smrti a
Bohu. Tyto tuhé a tvrdé mužné kořeny Karníkově
citovosti chybí, a proto se mu občas cit zvrhá
v pouhou sentimentalitu. S tím souvisí také pod·

208