mladého ex jesuitu kolej e brněnské pro slavisti<kástudia,
uvedl ho na cesty, které v jeho zrušeném řádě byly
nejen známy, ale i oblíbeny a vděčně oceňovány.

Avšak své předchůdce poznal Josef Dobrovský
značně pozdě a v zásadním svém odporu k životním hodno
•tám katolického baroka nezajímal se valně o jejich ná
•božensko •• politické intence. Synu osvícenského století
nešlo ani odalekékoncepcedrkevní politiky aniopouhé
citové sympatie, zahřívané příbuzenstvím krve, nad to
vysoko stavěl rozumově přesné a vědecky metodické
poznání historických skutečností. Pravé a plodné slav.
janoznalství stavěl na základ srovnávací a tu nacházel
bezpečný prostředek, aby byla naukově dovozena
i prakticky propagována jednota Slovanů navzájem
a pak i kulturní jednota jejich i ostatních indoevrop.
ských národů. Tyto zásady byly svým mravně poli
•tickým dosahem blízky programu mezinárodní
snášenlivostiaherderovské humanity, nejvyšším to hodnotám
osmnáctého století, vědeckými svými předpoklady
souvisely pak se začátky srovnávací filologie, pokud
se k nim propracovalo předromantické období.

Dobrovský přijal je namnoze od důstojného učitele
jazykovědců i historiků slovanských, který poznáním
i propagandou pomáhal klenouti most mezi vědeckým
Německem a politickým Ruskem, od Augusta Ludvíka
Schlozera. Učený dějezpytec gottinský znamenal pro
slavistiku své doby mnohem více, než příležitostní pra
•covníci, kupící se v Sasích kolem Společnosti knížete
Jablonowského nebo ve Vídni kolem učeného kustoda

60