o volností a o slavném boji za ni zcela tak, jako její otcové r. 184Z
a vyjadřovala své tužby zpÍlsobem velmi obdobným·

Lehkému humoru a neškoůné satiře přiřčen jest v mladistvém
veršování podíl zcela nepatrný; umělecky stojí tyto pokusy dosti
nízko. Žertovná romance »Panoš«, napsaná v sextě, bujná parodie
o traktéru konviktu v Klementině »Elegie u hrobu Skřivánka«,
impro'lisovaná v septimě, jsou nevinné hříčky studentské; politicky
pointované posměšky z prvních let universitních »Kmotra Vošatky
kandidátní řeč«, a »Královská idyla« beze vkusu a beze vtipu komentují
veřejné události po zpLlsobu tehdejších časopisů humoristických. Teprve
r. 1869 podařilo se Sv. Cechovi po prvé to, čím později okouzlUjí jeho
veršované báchorky a co jest snad dědictvím heinovským - volná
hra čtveračivého a laskavého rozmaru chytá do pavučinových svých
sítí jepice lidských zvráceností; šprým i satira podávají si ruce. Vtipná
romance »V klášterním sklepě« jest moderní obměnou středověkých
svárů vody a vína a při tom dobrodušnou satirou na kláštery; barevný
exútismus vážných básní Čechových mění se tu v duchaplnou kar akte
.ristiku jednotlivých národů vinařských; epiteton, termín odborný,
jazykový vtip jsou úČinnými pomůckami situační malby. Půvabná tato
drobnůstka má ještě význam jiný, ukazujíc, jak též humor na
vzdušných křidélkách unášel básníka na cesty, vedoucí k velkým skladbám
pozdějším: jet v básni »V klášterním sklepě« ukryt nejen motiv osmého
příběhu »Petrklíčů«, ale napověděno také leccos ze vstupního
klementinského výjevu »Václava z Michalovic«.

Mezi četnými veršovanými střípky z r. 1863 dochováno jest také
otevřené přiznání o dalekosáhlých plánech mladičkého poety a o
stálých nezdarech provázející toto vytrvalé úsilí vytvořiti rozlehlé
skladby. }}Chtěl jsem psáti básně velikánské, romány a širé epopeje, ale
bujnost vrtkavého mládi novými vždy obrazy a city předurčený chod
jich rušila.« Trosky takových rozměrných děl převyšují kvantitou
dokončené kratčí básně Čechovy a vyplňují léta 1863-1867. Ve shodě
s oběma básnickými mistry šedesátých let, s V. Iiálkem a O. Pflegrem
Moravským a ve vleku velkých vzorů západoevropských i
slovanských, pokouší se tu Sv. Čech o veršovanou povídku byronskou a již
v těchto iuveniliich činí krok, který- za hranicemi i u nás znamená
vzestup od schematického a namnoze odtažitého subiektivismu Byro .•
nova k teplé malbě současného života a k otevřené ieho kritice.
Auto
M