s sebou do Lešetína hned přináší nová hospodářská epocha>. Pro
vyčítavé a obžalobné líčení této zkázy Svatopluk Čech nalezl osobitý sloh.
Cítě nebásnickost pouhého výčtu sociálních běd, zaměňuje jej rychle
za vzrušenější, ano dramatický výklad o tom, jak sé celý kraj kolem
Lešetína mění a odsvěcuje vlivem nových poměrů - jeho záliba pro
kontrasty slaví pak hody, zvláště když se chvatně střídá nejslunnější
obrázek šťastné pohody s jízlivou črtou drsné střízlivosti.

Na tomto pozadí Lešetína v době hospodářského přerodu, zastiňujíc
všecky ostatní osoby, tyčí se ústřední postava lešetínského kováře,
mohutného siláka bohatýrského zjevu; pod mrakem sazí a v záři výhně
nevystupuje jeho statný zjev hned od začátku ani jako podobizna ani
jako realistický genre, nýbrž přímo jako tyP. Svatopluku Čechovi při
tom vydatně vypomohla tradice. Od šedesátých let zdomácněl v
Čechách jakožto symbol krásného mužství a uvědomělého občanství
kovář nad kovadlinou a s perlíkem; nikomu již nepřipadalo, že jest to
oblíbená představa germánská, opírající se o báji o bohu Donnarovi
a o pověst o hrdinovi Wielandovi. Na samém prahu konstituční doby
spojil nedoceněný mistr barevné karakteristiky a zjednodušující
komposice Karel Purkyně své umění podobizny a zátiší na obraze
pražského kováře Jecha, kterak v dílně uprostřed svého nářadí, v
pracovním kroji, za oddechu svatvečera pročítá Slovenské noviny; plátno,
z něhož nezapomenutelně vyzírá krásně mužná hlava v temném věnci
vousů a vlasů, nazváno jest příznačně »Politisující kovář«. O rok
později vyšla r. 1861 v »Obrazech života« bérangerovská chansóna
»Kovářská« od Fr. L. Riegm, která záhy zhudebněna se rozletěla po
celých Čechách; politická symbolika jest ze všech šesti slok ihned
patrna. Riegrův »celý muž přímé tváře« není jen pravý kovář, ale i
pravý Čech, vzorný syn země, jejíž uhlí dává světlo a plamen, železo
pak sílu: v něm trvá stará tradice národa, bystrého ducha a pádného
ranou, jenž znal kout ruchadla i stroje, meče i mlaty - také tento
přítel práv, ne lichých slov, »ohne, zmlátí, protne každý odpor«; jeho
heslo zní: »svoji na svém chceme stát«. Riegrovi se podařilo vložit do
rázných trochejů prudkého spádu vedle rytmu kovárny také plesný
tepot mužných srdcí na úsvitě ústavnosti a zároveň osobité kouzlo
vlastní energické osobnosti; právem došla jeho píseň obecné obliby.

Čechův Lešetínský kovář jest přímým potomkem populárního
hrdiny Riegrova; hlásíť se zřejmě k občanským ideálům šedesátých
188