ani proletářem, ani ho kdo předurčil ke stavu kněžskému, ani kdy se zachraňoval přípravami k učitelství středoškolskému; toto vše jest invencí povídkovou. Jako Pavel znal však i Svatopluk Čech útisk studentského konviktu, se stejně bolestným humorem rozpomínal se, jak býval u dobrosrdečných bytných pro dlužen, nejinak než Pavel zakusil bídy advokátního písaře a společenských nesnází domácího učitele v panském domě; z vlastních zkušeností, využitých již vydatně v povídce »Jestřáb contra tlrdlička«, vyvážil Pavlovo utrpení v drápech lichvářských dravců, jakým jest dickensovským perem nakreslený pan Perlsee, provázený výbornou genrovou figurkou páně Kavkovou; ovšem i Pavlova trudná zkušenost s nakladatelem má původ autobiografický. Nejvíce se Svatopluk Čech vzdálil od vlastního životopisu i vlastní podobizny, když svému hrdinovi, Pavlu Vysockému, básníku spíše jen příležitostnému, vytkl za pravou oblast tvůrčího úsilí a životní tragiky technickou vynalézavost v oboru letectví; škoda, že nedomyslil i psychologicky tento originální motiv čistě moderního přízvuku! Svatopluk Čech, jenž se v pozdějších skladbách báchorkových tak těsně přimkl k prvnímu básnickému oslaviteli i praktickému strůjci vzduchoplavecké myšlenky, k Cyranovi de Bergerac, pojal letecké koncepce svého hrdiny stejně všestranně, jako důmyslně. Poučil se vydatně z příslušné vědecké literatury o leteckých pokusech od bratří Montgolfierů, fysika Charlesa i letců Blancharda a PiIiHra de Rozier až po groteskní vynálezce Besniera a Degena: a pochopil, že pro řiditelný aeroplán se hodí nejlépe technická obdoba ptačího těla; jeho Pavel Vysocký vzlétne a ztroskotá na čistě moderním létadle soustavy »holubice«, jejíž stavební osnovy a strojového zařízení však blíže nepoznáváme, tím méně pak zvídáme, v čem tkvěla technická příčina Pavlova pádu - na odborný výklad podobný, byť v románovém rámci, nestačily mu znalosti, jakými se v Německu mohl pochlubiti básníkinženýr Max .Eyth. Ale to opravdu není vážným nedostatkem básnickým. Daleko více záleželo na tom, aby technická myšlenka byla prohloubena esteticky i eticky, spiata co nejtěsněji s vnitřním životem svého nositele a zároveň zbavena přízvuku pitvorné výstřednosti a směšného podivínství, jenž ji v literatuře dlouho doprovázel. Nelze zjistiti, pokud Svatopluk Čech znal literární projevy francouzské šedesátých a sedmdesátých let, 231