silná vína, kterými se navyklé jim silné nátury
živí a posilňují, slabé ale přemáhají, opojují a
zničují.l' A pak kýv' kloubo\lkem a šel.

Větší a tlustý kanovník prál pak: "Co to má
vždycky s tím Rosenauem?"

Menší, ale také tlustý odvětil: "Spisovatel,
nejspíš spisovatel."

já ale pamatoval jsem si větu tu co obsah
veškeré vyšší moudrosti. O Rosene.uovi a o panu
Rybářovi měl jsem stejně vznešený pojem. Když
jsem pak dor6staje dostával sám rozmanité knihy
do ruky, nalezl jsem, že pan Rybář byl vskutku
tenkrát citoval zcela věrně. jen s tím rozdílem,
že zmíněnou větu nenapsal Rosenau, nýbrž jakýs
Rousseau. Patrně byla mrzká náhoda pana
Rybáře svedla s nějakou lehkomyslnou tiskovou
chybou.

Proto věru nepo2byl úcty mé. Dobrý,
nesmírně dobrý člověk I

Bylo to v sluneění den srpnový, tak as ku
třetí hodině odpolední. Kdo šel právě Ostruhovou
ulicí, zůstal stát; kdo stál právě tak po domácku
venku, zavolal honem něco dovnitř domu; z
krámO vybíhali lidé. Všichni se dívali za panem
Rybářem, kráčejícím dolů.

"jde někam se vychloubat svým bohatstvím,"
řekl pan Herzl, šenkýř "u dvou slunclil'.
Podotýkám, že druhý pád množného počtu pro slovo
"slunce" je dle malostranského jazyka zcela urěitě
"sluncťi" .

,,0 jé I" volal pan Vitouš, kupee na rohu,

42