ré~ jsem soudil dle jeho bot, že patří .z nich ~ J)ejstaršimu panovnickémur.odu, "pokud vÍD1, odpočívají Tvoje tříkrálovské kosti v kolínském dómu nad Rýnem. Pěkný kostel - tuze pěkný - - jak náleží pěkný -" Oslovený učinil svými vznešenými ústy jakýs zcela zvláštní pohyb, kterému j~em nerQzuměl. Vypadal tak, jako když neurozený člavěk otevře hubu. "Který pak z Vás," pokračoval _ jsem zas, hledaje nit rozmluvy, "který pak z Vás je Đ Kaš - párek?" - "Kašpar" mně totiž nechtělo přes jazyk, zdálo se mně trochu neuctivé. "Hihihi I" znělo to v skupení královském. 0 "Tenhle ten je Kašpl;\r!" vypravil pak jedeP. ze sel>e a luknul prstem souseda pod lopatku. 'tul<DUtý se zachvěl, polechtalof ho dotknuti prstem. Vj~ da, Koubek má pravdu, že "jsou kr.álové lechtiví !" hA kterÝ pak je "černej vzadu" -?" ale sotva jsem ta slQva pronesl, zahalil jsem si studem tvář. Cítil jsem, že jsem byl pronesl něco náramp~ I)e$lušného. "Tenhleten je černej v zadu," znělo ze skll-' pení. Udiv~ jsem pohlédl vzhůru. "A jak pak se jmenuješ, Ty třeti?tt ptám se dále. "Josef Malina. t Tak I Sáhl jsem si na čelo - nová záhada! Jak známo, vypravuje nám svatý Ma~ouš jediný z evangeIist4 o "mudrcích přibylých od výcho@tt. Nazývá jich králi a nezná také jejich jmen. "O sedm set let později,tt četl jsem kdesi, "tvrdil najednou učený bohoslovec Beda, kn~z northumberla-ndskl', že byli potentáty a jmenovali se 79