ré~ jsem soudil dle jeho bot, že patří .z nich
~ J)ejstaršimu panovnickémur.odu, "pokud vÍD1,
odpočívají Tvoje tříkrálovské kosti v kolínském
dómu nad Rýnem. Pěkný kostel - tuze
pěkný - - jak náleží pěkný -"

Oslovený učinil svými vznešenými ústy jakýs
zcela zvláštní pohyb, kterému j~em nerQzuměl.
Vypadal tak, jako když neurozený člavěk otevře hubu.

"Který pak z Vás," pokračoval _ jsem zas,
hledaje nit rozmluvy, "který pak z Vás je Đ
Kaš - párek?" - "Kašpar" mně totiž nechtělo
přes jazyk, zdálo se mně trochu neuctivé.

"Hihihi I" znělo to v skupení královském. 0
"Tenhle ten je Kašpl;\r!" vypravil pak jedeP. ze
sel>e a luknul prstem souseda pod lopatku.
'tul<DUtý se zachvěl, polechtalof ho dotknuti prstem. Vj~
da, Koubek má pravdu, že "jsou kr.álové lechtiví !"

hA kterÝ pak je "černej vzadu" -?" ale
sotva jsem ta slQva pronesl, zahalil jsem si
studem tvář. Cítil jsem, že jsem byl pronesl něco
náramp~ I)e$lušného.

"Tenhleten je černej v zadu," znělo ze skll-'

pení. Udiv~ jsem pohlédl vzhůru.

"A jak pak se jmenuješ, Ty třeti?tt ptám se dále.
"Josef Malina.
t
Tak I Sáhl jsem si na čelo - nová záhada!

Jak známo, vypravuje nám svatý Ma~ouš jediný
z evangeIist4 o "mudrcích přibylých od výcho@tt.
Nazývá jich králi a nezná také jejich jmen.
"O sedm set let později,tt četl jsem kdesi, "tvrdil
najednou učený bohoslovec Beda, kn~z
northumberla-ndskl', že byli potentáty a jmenovali se

79