musil Neruda protrpěti v mužných svých letech,
v samotě opuštěného a mládeneckého žití, v letech
choroby a stesku; dlouhá období, kdy jeho lyrika
zcela umlkla, posvěcena jsou právě úsilím o takové
prohloubení bytosti. Teprve když zocelil a ucelil
takto svou povahu, vrátil se k básnictví: v "Písních
kosmických" jako hloubající lyrik, v "Baladách a
romancích" spíše jako věcný, předmětný básník
výpravný.

Na rozdíl od většiny epiků nevymýtil Neruda
z věnce osmnácti básní, jež velmi libovolně nazývá
baladami a romancemi, živlů osobně lyrických;
naopak mohli bychom říci, že Neruda velmi uměle
konstruuje příběhy baladického rázu proto, aby ukryl
v nich svoje city, myšlenky, tužby - čím známe
Nerudovu vnitřní osobnost lépe, tím více ohlasů jeho
duše nacházíme v "Baladách a romancích". Velkého
básníka mateřské lásky, jenž tkvěl celým srdcem na
své chudičké matičce, poznáváme z "Balady
pašijové"; něžného přítele dětí, který často si pozasteskl
nad tím, že osud mu nedal "dětské hladit hebké
vlásky", prozrazuje stejně "Balada ,horská " jako "Balada
dětská" nebo jako "Romance štědrovečerní";
nadšeného pěvce volnosti politické, který z mládí tak
velebil Karla Havlíčka, slyšíme plesati z "Romance
o jaře 1848" a horliti z "Romance italské"; zejména
však podivujeme se, jak se v "Romanci o Karlu IV."
Nerudovi zdařilo ztělesniti živým a barvitým
příběhem polohistorickým vlastní přechod od nedůvěry
v národ k nadšené láskyplné víře v jeho vnitřní
cenu, neb jak v biblickém námětu "Balady o svatbě
v Kanaán" obráží se vyrovnaný a mužný humor
zralého Nerudy, jenž zapomínaje na sebe, dovede se
vždy radovati s radujícími.

Mají-li "Balady a romancel/ tolik lyricky prožitého,
není věru divu, že se v nich i po stránce slohové
objevuje mnoho prvků lyrických. Některá z čísel jsou

10