12

po způsobě předehry nedůvěru omrzelého srdce
básníkova, jež v pohodlí a v špatném rozmaru brání
se představě, že by mělo pro náhlý příchod jara
odložit všecky své zimomřive z~yklOisti a změnit veškerý
způsob života: neopouštíme při tom hradeb města, ani
nálady skeptické. Avšak příroda zvítězila, básník jest
hotov vstoupiti do omlazující lázně jara. O ní
vyprávějí písně následující, v nichž jsme již na
volném vzduchu. Vzpomínka na dětství, obraz matčin,
silný dojem národní písně vykonávají dílo omlazení;
mladá tráva luční, zlatá prška slunce, májový větřík
připomínají nám, že jsme v měsíci kvHnu. Slunce
stoupá, smysly básnlkovy rozkvétají; rozmar se
stupňuje až k rozpustilému veselí a i nově se ozývající
láska volí tóny opojné. Jako vš'ecky čtyři oddíly jest
též 'CYklus jarní vystupňován působivým číslem
závěrečným, onou nábožensky nadchnutou písní o
Teréze a Oesu. A přieoe při V!eškeré této vzácné
disposici estheticky uvážené a umělecky vyvážené
nepozoruje čtenář nižádné ustrnulosti ueb pedanterie;
ba naopak. Sotva si ucho zvyklo v jarních motivech
na lehký spád písňových, stručných a takřka jen
napovídajících čísel, již již žádá si cyklus letní
soustředěné pozornosti oka: jeť v motivech letních
zastoupena široká a zálibná 'deskripoe, pečlivě pořádající
malebné rysy a pozorně operující světelnými a
barevnými živly. Anebo: v podzimních básních, hlavně
v těch, které se odehrávají v šumavském podhoří,
plýtval Nerudasvým nejosobnějším uměním teplého
a měkkého zdůvěrnění, jež stává se přímo mazlivým,
naop:ak v ,závěru knihy, kde leckdy místo zaokrouhlené
básně se ozve malý prostý výkřik, zaujal kživcotu
a ke smrti jakýsi přísný vztah člověka stojícího tváří
v tvář jsoucnu nejvážnějšímu a skutečně věčnému.

A jako stavba knihy jest i její básnický sloh
úplně jednotný. Jestliže se do intimně citové lyriky