62

Zmatený švehol! víc žádný zpěv,
žádné v tom popěvky tklivé,
slyším jen pípnutí tázavé

a vzkřiknutí netrpělivé.

Odleťte tedy, již odleťte

do kraiin mladistvě stinných P
s bohem si leťte, já oněmím,
Vy leťte si do srdcí jinv,;:h.

x.

Den vznesl se z údolu; výš a výš
teď kráčí svým světelným krokem

"Kam· jdeš teď, kam jdeš?" - ""Vždyť vidíš přec,
že ku výši hory
bokem."
A pojednou ztemněla hora se
a zhaslo i zlacené témě

"Kde jsi teď, kde jsi?" Však ticho kol
a němá je širá země.

Já cítím se pojednou opuštěn
kam asi se den můj vznesl? I

a v zimničném, v toužebném pospěchu
můj k údolu zrak zas sklesl.

Ach celá má minulost - vždy! to tam
již pluj ou jen mráčkové šedí

a mně je tak ouzko, tak tesklivo,

jak měl bych iít ku zpovědi.