XXVII-

NOV A ČESKA POESIE

orgánem svědomí literárního, zjištěny byly
veškeré rozdíly názorů, poj etí, citovosti a techniky
zející mezi dvěma generacemi, tu zpřetrhána
vlákna vývojově spojující dvojí tu poesii, tu
vytčeny nové cíle s tvrdou a trochu utopistickou
rozhodností. První literárně veřejný útvar, jenž
pHliš rychle a nahodile vyhranil se v této vřavě
bitevní, "Česká fy[ oderna", vymezená manifestem
z roku r895, trpěl nejen politicky i sociálně, ale i
s hlediska uměbckého nevyj asnčnou zmateností:
byl tu výslovně formulován individualism, jeni
radostně vítal každý bezohledný projev ostře
vyhrocené osobnosti, vrhal sem však svoje odlesk
i společenský kollektivism z programmu veřejné
činnosti nového tá;bora; byly tu přímo zbožněny
kriticism a analytičnost jako nejčestnější kriteria
příslušnosti ke skupině Moderny, současně však
chvěla se v manifestu i touha po vyšší společenské
a kulturní syn these. Slavnostní to prohlášení
básnické, kritické, politické a sociální kooperace
mladých výbojných duchů nemělo na poetickou
krystaHisaci vůbec vlivu; ze tří umělců verše, kteří
podepsali hlučný ten manifest, uskutečňoval snad
jen]. S. Machar v současných svých dílech
básnických tato hesla, příliš oplýv<IJjící vnitřními
spory.

Druhý básník, přihlásivší se k "České Moderně",
Antonín Sova vyvíjel se od prahu devadesátých
let s jakousi úpornou, těžkou intensitou, jakoby
ve svém nitru i ve své poesii byl vzal na sebe
všecku tíží a všecek smutek provázející hledání
nových životních i uměleckých útvarů za celou
svou generaci. Zprvu ztrácel se tento plachý
snivec, nadaný ojedinělou sensibilitou v průměrném