XLIV

NOV A ČESKA POESIE

písně: dva, tři krajinářské rysy, několik
psychologických nápovědí, prudké lyrické zadrhnutí,
překvapující ironické roztětí uzlu - toť vše.
Jindy vytváří malé ballady, jež mají ostrou
precisnost dřevorytu: rychlý spád děje, shrnutí
epického obsahu do několik slov, břitká poznám·
ka odhalující vnitřní motivy, konečné vyřešení
jako 'rána mečem - nic více.

Ironická koncepce světa, prudká láska k
moderní skutečnosti, stálý spor intellektu a citu,
sarkasmu a vášně, pronikavý smysl pro rysy
potlstatné, nepřetržitý dotyk tragiky, pak písňová
forma úsečná a pružná, - vše to učinilo Dyka
drahým básníkem a svůdným vzoren}
nejmladšího pokolení lyriků. Jedni z nich vrhli se do
života, do vírů vášní a smrště velkého města s
divokým temperamentem, jenž důvěhvě
přisvědčuje jeho darům, dobrým i zlým, sytícím i
jedovatým, aby předčasně odstoupili od porušující
hostiny přesyceni a zhnuseni - tak především
pozdní Heineovec cynické vervy František
Gelner a Fráňa Šrámek. Druzí, plaší
snílkové naslouchající v bezhvězdných nocech
tepotu svého poděšeného srdce a zmatené řeči
přehlušovaných instinktů, zasnoubili svou meditaci
s hlodavou ironií a zpívali v drobných, trpce
pointovaných písničkáoh podivného rhytmu o všech
nahodilých stanicích svých poutí spějících přece
bludnými svými oklikami k domovu srdce - tak
vedle Hanuše Jelínka, Romana Haška, Jiřího
J1 ahena, Josefa lVI uldnera, Václava
Chaloupeckého zejména Karel Toman, jeden z prokletých
básníkt'í vroucně líbaných i\hrsami.

V zemitém a drsném talentu Josefa Hol':ho