Pestřily se v různých skvěle barvitých svých krojích, jako
roztroušené drahokamy skvostného pasu, ve který před málo
hodinami byly spojeny. Až pak, když bylo dole na ulici volněji, dali
se i naši diváci na cestu. "Děti," pravila pohnutá paní Lhotová,
když sestupovala se širokého schodiště v bankovním paláci,
"k prvnímu představení Národního divadla vezmu vám loži. Dej
Bůh, abychom se toho dočkali."

Lhotovi rozloučili se s ostatní společností a šli Ovocnou ulicí a
Koňským trhem vzhůru do Štěpánské ulice, aby ještě jednou se
podívali na výzdobu města.

U svatoštěpánské fary potkali se s panem Faktorem, jenž byl
všecek udýchán; šosy jeho čamáry poletovaly kolem něho, jak
běžel a na bílé vestě prudce se houpal řetízek od hodinek .
.,Odkud tak spěcháte," tázal se pan Lhota s podivením. "S vás se
pot leje!"

"Jsem všecek rozčilen. Jdu právě od Ledeckého - divíte se, že?
Před nějakým dnem psal mi, abych mu opatřil někde okno, kde
by dobře viděl a měl pohodlí, že prý jej musí Vratislav do Prahy
dovézti. Opatřil jsem mu je v Platýzu, ale nebyl spokojen, chtěl
býti někde blízko staveniště, aby vše viděl a hlavně slyšel řeč
Sladkovského. Dnes ráno přijel časně, byl všecek zbědován,
vystydlý. Když jsem mu vyčítal, že si uškodí, odbyl mne. "Až
z Ameriky sem cestu vážili, a já bych neměl přijeti z Kundratic?
Vždyť ještě takový lazar nejsem a kdybych i měl z toho smrt,
jen když slávu naši uvidím."

"Líbil se mu průvod?"

"Plakal pohnutím! To že je jiná Praha, ta že se mu líbí, a prosil
Boha, aby již takovou zůstala. Také vzpomínal, jak tu v Nové
aleji, právě kde se na průvod díval, stála barikáda, jíž on hájiti
pomáhal ... Spěchám teď, abych něčeho pojedl a se převlékl, vše
na mně lpí. Slíbil jsem panu Vratislavovi, že zase k otci přijdu,
aby se mu uvolnilo."

"Jen aby si nebyl uškodil," starala se paní Lhotová, "tak starý
a ne duživý člověk!"

"Třeba se trochu namohl, bude mu dnešní den zase jinak na
prospěch. Rozveselí se, uvidí vše v lepším světle. Vratislav mi
vypravoval, jak velice těžko se s otcem vychází, jak je roztrpčen.
A jak vám se slavnost líbila, slečinko?" obrátil se Faktor k Idě.
Děvče zablesklo očima a usmálo se blaženě. "Ta jen v oblacích
dnes plave, pane Faktore, není na zemi," smál se pan Lhota.
Odpoledne, když si byli odpočali, šli Lhotovi na procházku, jen
Ida prosila, aby směla zůstati doma, že je unavena a že jí ze
sluneční záře, v níž se ráno neustále dívala, prudce hlava
roz
16